5 C 121/2023-19 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] se žalovaným dne 8. 11. 2018 uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla částku 70 000 Kč, kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu s úrokem ve výši 14,4 % ročně splácet v měsíčních splátkách po 2 849 Kč. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 29. 3. 2020 zesplatnila. Žalovaný uhradila celkem 8 000 Kč. Žalovanou částku tvoří pouze nesplacená jistina. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Výše uvedenou smlouvou o úvěru je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela platnou smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla výše uvedenou částku, kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu s úrokem splácet ve výše uvedených týdenních splátkách. Nárok z výše uvedené smlouvy přešel na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2020, o čemž byl žalovaný informován písemným oznámením. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o úvěru a žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že nesplatil dluh v části rovnající se žalované částce, proto soud žalobě vyhověl. Soud neposoudil smlouvu ani její část jako rozpornou s dobrými mravy, úroková sazba i RPSN (15,63 %) jsou v obvyklé výši. Podle ustanovení § 517 odst. 1 občanského zákoníku jde-li o prodlení se splněním peněžitého dluhu má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výše úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení vždy z nesplacené části půjčky ve výši stanovené v nařízení vlády č. 361/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalované. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 744 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 566 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b (jedná se o tzv. formulářovou žalobu, žalobkyně podává u zdejšího soudu celou řadu skutkově shodných žalob) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 146,40 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.