5 C 149/2023-17 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne 28. 4. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které ji poskytla částku 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit do 28. 6. 2022, tedy do 61 dnů. Úroková sazba sjednána nebyla a pro případ prodlení se zaplacení dluhu byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, ta je požadována ve výši 2 280 Kč, za období do 9. 1. 2023. Žalobkyně vzala zpět žalobu co do požadavku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, soud proto řízení v této části zastavil dle § 96 odst. 2 o. s. ř. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Skutková tvrzení žalobkyně má soud za prokázána doloženou smlouvou ze dne 28. 4. 2022. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout určitou částku úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, nejspíše půjde o zápůjčku ([příjmení] in [příjmení], [příjmení], [příjmení] a kol., 2010, s. [číslo]). Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Soud došel k právnímu závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, protože ve smlouvě nebyla sjednána úplatnost. Žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně o tom, že k dojednané době splatnosti nevrátila zaslanou jistinu. Proto soud žalobě vyhověl, včetně požadavku na zaplacení smluvní pokuty, sjednané ve smlouvě dle § 2048 o. z., a včetně úroku z prodlení dle § 517 odst. 1 občanského zákoníku z poskytnuté jistiny. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 280 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.