5 C 207/2023-47 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 150 000 Kč s přísl. z titulu náhrady nemajetkové újmy v podobě duševních útrap, které žalobkyně utrpěla při páchání [anonymizováno] činnosti žalovaného. Ten byl za [anonymizována dvě slova] dle § 185 odst. 1, 2a), 3a) trestního zákoníku odsouzen k 5,5 letům odnětí svobody za pokračující skutky spočívající v tom, že od počátku roku 2017 do [datum], tedy když žalobkyni – poškozené bylo [číslo] let, tuto [anonymizováno] obtěžoval, nutil ji opakovaně třít jeho úd až do vyvrcholení, osahával ji a dráždil přirození jazykem, přičemž se jednalo o přítele její matky. Vyhrožoval, že pokud to nahlásí, tak ublíží matce a jejím sourozencům. Na to navazovala druhá újma žalobkyně spočívající v tom, že byla podrobena opakovaným výslechům a znaleckým zkoumáním v [anonymizováno] věci, takže se k prožitým traumatickým událostem musela vracet. Žalovaný neposkytl žádnou satisfakci, ani se neomluvil. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Nejdříve namítl, že mu nebyla zaslána předžalobní výzva, poté namítl, že žalobkyně vede normální [anonymizováno] život. Závěrečným návrhem uvedl, že omluvit se nemohl, protože je ve vězení a předtím neznal bydliště poškozené, ani její telefon. Přiznaná náhrada žalobkyni nijak nepomůže. Předžalobní upomínka ze dne [datum] byla žalovanému doručena do vlastních rukou následujícího dne, převzetí stvrdil svým podpisem. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2022, č. j. 2 T 11/2021-417 byl žalovaný odsouzen pro výše uvedený zločin k 5,5 roku odnětí svobody do věznice s ostrahou. O náhradě škody či nemajetkové újmy rozhodováno nebylo, žalovaný se stejně jako státní zástupce vzdal práva na odvolání. Dle potvrzení o studiu žalovaná v současné době studuje [ulice] odbornou školu [obec]. Dle zprávy Věznice Plzeň žalovaný nastoupil výkon trestu odnětí svobody dne [datum] a předpokládaný konec má stanoven na [datum]; není pracovně zařazen. Svědkyně [celé jméno svědkyně], matka žalobkyně, vypověděla, že kvůli trestné činnosti byla žalobkyně nesvá, svěřila se o ní až v dětském domově. Žalobkyně se v letech [rok] nebo [rok] řezala na rukou, svěřila se, že jí žalovaný vyhrožoval, že pokud se nepodvolí, ublíží jí, anebo jejím sourozencům. Po spáchání trestné činnosti žalobkyně vykřikovala ze spaní„ nech mě být“ a vídala nějakou postavu. Nemohla navazovat žádné vztahy, nechodila ven a nikomu nebrala telefon. Tyto obtíže trvaly [anonymizováno] roku, teprve v roce [rok] navázala vztah s přítelem. Ten svědkyni říkal, že se žalobkyně někdy s výkřikem probudí a schoulí se do klubíčka. Když řekne stejnou větu, jako kdysi žalovaný, tak začne brečet a uzavře se. Žalobkyně brala žalovaného jako vychovatele, žil s nimi ve společné domácnosti, děti vyživoval a byl jim fakticky otcem. Na trestní řízení žalobkyně reagovala špatně, z výslechů se vracela uplakaná a stěžovala si, že na to musí vzpomínat. Z [anonymizováno] spisu Krajského sudu [obec] sp. zn. [spisová značka], zejména z protokolu o výslechu poškozené a dvou znaleckých posudků z oboru dětská [anonymizováno], je prokázáno, že kvůli trestné činnosti žalovaného byla rovnováha žalobkyně vážně narušena, trvají problémy v navazování přátelských vazeb. Po trestné činnosti měla žalobkyně vidiny, vídala ducha nebo dívku se zakrvácenými šaty. Po následném svěření do ústavní výchovy trpěla depresemi, z touhy po odplatě se řezala žiletkou. Měla pocity viny, že když žalovaného nakonec odmítla, rozbilo to rodinu a ona i se svojí sestrou musely jít do ústavu. Žalovaný pro ni představoval dospělého vychovatele. V jednom případě se do ní žalovaný pokoušel strčit prsty a přestal, až když křičela, že jí to bolí. Žalobkyně měla z žalovaného strach, věřila jeho výhružkám. Dle zprávy Věznice Plzeň ze dne [datum] založené v tomto spise je práce ve věznici dostatek, žalovaný tehdy nebyl pracovně zařazený jen proto, že byl ještě na nástupním oddělení. Usnesením ze dne [datum] byla zamítnuta žádost žalovaného na bezplatnou obhajobu nebo za sníženou odměnu z důvodu, že není relevantní, že žalovaný nemá momentálně žádné příjmy ani majetek, protože je schopen pracovat. Nemá žádné [anonymizováno] problémy, navíc je svobodný a bez vyživovacích povinností. Dle věznice nic nebrání tomu, aby byl ve výkonu trestu zaměstnán a z výdělku mohl náklady hradit. Dále bylo rozhodnuto, že je povinen uhradit náklady trestního řízení ve výši 45 935 Kč. Podle § 2951 odst. 2 o.z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené [anonymizováno] útrapy. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, protože újma způsobená žalobkyni [anonymizováno] činností byla prokázána. Žalobkyně kvůli pokračujícímu [anonymizováno] znásilnění trpěla depresemi, narušenou psychickou rovnováhou, vidinami, sebepoškozovala se žiletkou, trpěla pocity viny. Při samotné trestné činnosti vnímala bolest, zejména když se do ní žalovaný pokoušel strčit prsty, byla donucena dělat ponižující věci a hlavně vnímala strach z výhružek žalovaného, že ublíží její matce a sourozencům. Soud vycházel z judikátů týkajících se obdobných případů. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] se o zásah do osobnostních práv poškozené [anonymizováno] činem znásilnění jedná i v případě, že znaleckým posudkem nebyla konstatována existence posttraumatické stresové poruchy. Závažnost zásahu do práva na osobní integritu vyjadřuje již samotná povaha a závažnost [anonymizováno] činu. V této věci byla poškozenou rovněž dívka mladší patnácti let a rovněž nedošlo k dokonanému [anonymizováno] styku, poškozené byla přiznána náhrada za duševní útrapy ve výši 100 000 Kč Nejvyšší soud zdůraznil, že jednání obviněného bylo útokem vůči křehké osobnosti dítěte ve velmi útlého věku, osoby bezbranné, kdy navíc útok typicky zasahoval do nejintimnější osobnosti člověka, což bylo umocněno tím, že obviněný takto zasáhl vůči děvčeti v takovém věku, kdy dítě ještě nemá a ani nemůže mít vytvořen náležitý a zdravý vztah k otázkám [anonymizováno] života. Závažnost útoku obviněného zvýšila okolnost, že obviněný spáchal trestnou činnost v pozici starší, respektované osoby. Ve věci 8 Tdo 46/2013 Nejvyšší soud zdůraznil, že u projednávané trestné činnosti je nutné zkoumat, jak by újmu pociťovala každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby. Platnost těchto starších judikátů potvrdil nález Ústavního soudu ze dne [datum] č. j. [ústavní nález], podle kterého v případech náhrady nemajetkové újmy u zvlášť zranitelné oběti znásilnění není třeba prožití duševních útrap způsobených znásilněním prokazovat znaleckými posudky. Je nutné rozlišit duševní útrapy dle § 2956 o. z., které představují spíše netrvalou psychickou újmu způsobenou samotným invazivním aktem znásilnění, od posttraumatické stresové poruchy dle § 2958 o. z., která mívá pro znásilněnou osobu trvalejší následky a k prokázání kterého by [anonymizováno] posudku mohlo být třeba. [anonymizováno] útrapy vyplývají z charakteru prokázaného skutku. V této věci došlo ve třech případech k dokonanému análnímu [anonymizováno] styku a ústavní soud shledal náhradu 150 000 Kč jako nedostatečnou. Dále uvedl, že majetkové poměry škůdce s vyčíslením výše náhrady nemajetkové újmy nesouvisí. Ve smyslu těchto judikátů soud uzavírá, že i bez znaleckého posudku, který ostatně nikdo nenavrhl, jsou prokázány výše uvedené duševní útrapy žalobkyně, a to jednak přímo při páchané trestné činnosti (strach, stres, bolest), i krátce poté (vidiny, deprese, sebepoškozování, noční buzení, neschopnost navazovat vztahy). Samotná povaha skutku závažnost této újmy potvrzuje, když žalovaný páchal trestnou činnost po dobu dvou let vůči poškozené ve věku [číslo] let. Závažnost jeho jednání umocňuje to, že trestnou činnost páchal v pozici starší a respektované osoby, v době, kdy byl přítelem matky poškozené a nahrazoval nezletilé funkci otce. Stejně jako u citovaného judikátu bylo několikaleté nezákonné jednání obviněného útokem vůči křehké osobnosti dítěte ve velmi útlého věku, osoby bezbranné, kdy útok zasahoval do nejintimnější osobnosti děvčeti v takovém věku, kdy nezletilá neměla a ani nemohla mít vytvořen náležitý a zdravý vztah k otázkám sexuálního života. Zároveň soud konstatuje, že výše požadované náhrady odpovídá výši náhrady přiznané ve výše uvedených skutkově obdobných věcech, při zohlednění inflace. Co se týče majetkové situace žalovaného, tak ta dle uvedeného nálezu Ústavního soudu není rozhodující. Soud ale konstatuje, že jednak žalovaný může ve věznici pracovat a mít tak příjmy umožňují hradit náhradu, dále že si žalovaný vězení způsobil sám projednávanou trestnou činností a nemůže jít tak k tíži poškozené, ž