5 C 52/2023-37 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 540 Kč s příslušenstvím rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazení splátek dle smlouvy o finančním leasingu ez dne 1. 2. 2000 [číslo] kterou se žalovaný uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] Žalovaný se touto smlouvou uzavřenou na dobu určitou 36 měsíců zavázal hradit 36 splátek po 5 135 Kč, poslední však uhradil 9. 2. 2000, pak hradit přestal, předchůdkyně žalobkyně proto smlouvu předčasně ukončila ke dni 9. 6. 2000. Žalobkyně požaduje uhradit zbylé neuhrazené splátky za sjednanou dobu trvání smlouvy. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze smlouvy o finančním leasingu ze dne 1. 2. 2000 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, kterou si žalovaný za užívání vozidla [anonymizováno] [číslo] zavázal hradit 36 splátek nájemného po 5 135 Kč. Dle článku IX odst. 6 všeobecných smluvních podmínek, na které smlouvu výslovně odkazuje, je při předčasném ukončení smlouvy ze strany leasingové společnosti nájemce povinen uhradit leasingové splátky za celou dobu sjednaného trvání smlouvy. Nárok z výše uvedené smlouvy přišel na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že splátky nájemného za sjednanou dobu trvání neuhradil, proto soud žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku v době její splatnosti, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., platné první den prodlení žalovaného, tedy 9. 6. 2000. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 953,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 822 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 540 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 720 Kč ve výši 1 411,20 Kč.