6 C 323/2022-19 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému, jeho otci, bylo stanoveno platit na výživu žalobci částkou 6 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2012. Žalobce v žalobě uvedl, že s otcem se nestýká, otec mu žádné výživné nedává, nekupuje mu žádné dárky. Žalobce navštěvuje střední školu. Od matky dostává kapesné 1 000 Kč měsíčně, dále mu matka přispívá 1 000 Kč měsíčně na stravné. Žalobce pobírá přídavek na dítě 880 Kč měsíčně. Společnou domácnost má se svojí matkou, která pobírá státní sociální podporu a přídavek ve hmotné nouzi, a s nezl. sestrou [jméno] [příjmení]. 2. Z výslechu žalobce jako účastníka řízení soud zjistil, že bydlí v bytě o velikosti 1+1 se svojí matkou a nezl. sestrou. Žalobce pobírá příspěvek na dítě 880 Kč měsíčně. V rámci brigády je schopen si přivydělat tak 1 000 Kč měsíčně a z praxe má příjem 1 200 Kč měsíčně. Mezi své závazky zařadil 500 Kč až 600 Kč jako příspěvek na bydlení matce, dále 850 Kč měsíčně dobití plzeňské karty. Vyšším výdajem byl nákup oblečení na praxi, což bylo 6 000 Kč v září 2021. Žalobce si dále pořídil učebnice v celkové výši 3 000 Kč na loňský a letošní školní rok. Za mobil platí 450 Kč měsíčně. Otec mu výživné neplatí, nestýkají se a žalobce nezná výši dluhu na výživném. Žalobce požaduje přiznání výživného ve výši 6 000 Kč měsíčně. 3. Z výslechu žalovaného jako účastníka řízení soud zjistil, že v současné době již nežije u své družky, ale u známého v bytě 2+1. Žalobcův příjem přes zimu činí 12 000 Kč měsíčně, protože není práce, přes léto si vydělá 30 000 Kč měsíčně. U současného zaměstnavatele pracuje přes dva roky. Je vyučen v oboru strojník, ale nikdy tuto profesi nevykonával. Platí si sociální a zdravotní pojištění 2 500 Kč až 3 000 Kč měsíčně. Má další vyživovací povinnost k nezl. [jméno], a to ve výši 3 500 Kč měsíčně. Výživné však ani na jedno ze svých dětí neplatí, jelikož na to nemá. Nezná ani současnou výši dluhu na výživném. Žalovaný je nemajetný. Se zvýšením výživného by souhlasil, ale tak na 3 500 Kč měsíčně. Závěrem žalovaný dodal, že pokud by měl žalobce zájem, mohl by mu sehnat brigádu v [obec] v hospodě. 4. Z připojeného spisu Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 11 P 100/2006, a to konkrétně ze sdělení Úřadu práce ČR, Kontaktního pracoviště [obec] plyne, že žalovaný by v období od 22. 6. 2016 do 7. 7. 2016 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, kam nastoupil po ukončení, není známo. Žalovaný není podle sdělení Úřadu práce ČR žadatelem ani příjemcem dávek státní sociální podpory ani dávek v hmotné nouzi. Z účastnického výslechu matky žalobce z jednání dne 16. 11. 2022 vyplývá, že v současné době pobírá dávky hmotné nouze ve výši 10 400 Kč měsíčně, příspěvek na bydlení 8 040 Kč měsíčně, doplatek na bydlení 400 Kč měsíčně a přídavky na nezl. [jméno] 880 Kč měsíčně. Za nájem platí 6 300 Kč měsíčně, za plyn 3 000 Kč měsíčně a za internet 600 Kč měsíčně. Své dceři přispívá 1 000 Kč měsíčně na dojíždění do školy. Z dohod o provedení práce uzavřených mezi žalovaným jako zaměstnancem a SE.LE.GA. [právnická osoba] jako zaměstnavatelkou je zřejmé, že žalovaný pro tuto zaměstnavatelku vykonával práce od 1. 3. 2022 za odměnu ve výši 105 Kč/hod a od 1. 1. 2023 za stejnou odměnu. Z přehledu vyplacených dávek příspěvku na živobytí a přídavků na dítě doloženy tvrzené částky matkou žalobce. Z vyúčtování [právnická osoba] plyne, že nové měsíční zálohy na elektřinu činí 2 500 Kč měsíčně a na plyn 3 000 Kč měsíčně. Výše nájmu matky žalobce vyplývá z platebního dokladu SIPO. Z výpisu konta nájemného matky žalobce je zřejmé, že k datu 2. 1. 2023 činil nedoplatek na nájemném 12 336 Kč. Z přehledu vyplacených příspěvků na bydlení se podává, že od 9/ 2022 do 12/ 2022 bylo matce žalobce vyplaceno 35 136 Kč. 5. Podle § 910 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 923 odst. 1,2 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo. 6. V posuzované věci vzal soud za prokázané, že naposledy bylo o výživném rozhodováno v roce 2012. Soud tehdy vycházel z majetkových poměrů rodičů žalobce a odůvodněných potřeb samotného nezletilého žalobce. V dané situaci byla rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 28. 12. 2012, č. j. 1 1P 10/2006-52 zrušena vyživovací povinnosti otce k tehdy nezl. [celé jméno žalobce] s účinností od 1. 8. 2011. Žalovaný v té době byl evidován jako uchazeč o zaměstnání a nebylo spravedlivé po něm požadovat, aby výživné hradil z dávek hmotné nouze, když ani jejich výše stanovenému výživnému nepostačovala. Od doby posledního rozhodování ale již uběhlo 11 let. Na straně žalobce došlo k výrazné změně poměrů a k nárůstu jeho potřeb. Žalobce je v současné době 19 letým hochem, který navštěvuje střední školu a má potřeby odpovídající chlapcům obdobného věku. Žalovaný v současné době pracuje. V létě si vydělává okolo 30 000 Kč měsíčně a v zimě jeho výdělek činí 12 000 Kč měsíčně. Žalovaný žije u svého kamaráda, kterému přispívá na bydlení 6 000 Kč měsíčně. Tuto skutečnost ovšem žalovaný v řízení nijak neprokázal. Pokud soud tedy vychází ze zákonné dikce, že je povinností obou rodičů zabezpečit řádnou výživu svých dětí, nelze tedy pouze po matce spravedlivě požadovat, aby sama hradila tyto narůstající potřeby. Soud si je vědom ještě jednoho společného dítěte matky žalobce a žalovaného, kterým je nezl. [jméno]. Na její výživu bylo žalovanému rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 26. 1. 2023, č. j. 11 P 100/2006-117 stanoveno platit výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2022. Je nutno ovšem podotknout, že i judikatura od doby posledního rozhodování o výživném pro žalovaného doznala podstatných změn. V současné době je již povinností toho, kdo je k výživnému povinován, zajistit si takový příjem, který stanovenou povinnost uspokojí. Za daných okolností tedy soud rozhod tak, že stanovil žalovanému výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2022. Soud tedy nevyhověl žádosti žalobce, aby výživné bylo stanoveno ve výši 6 000 Kč měsíčně, když takto stanovené výživné by bylo pro žalovaného uložením povinnosti spíše nesplnitelné. Stejně tak soud zamítl i žádost na přiznání zvýšeného výživného tři roky zpětně, když nebyly zjištěny žádné objektivní skutečnosti, které by žalobci bránili podat návrh na úpravu výživného dříve a navíc zpětná účinnost částečně zasahuje i do doby jeho nezletilosti. Proto bylo výživné stanoveno tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Takto stanovené výživné odpovídá ve smyslu § 913 odst. 1 o. z. a § 915 odst. 1 o. z. odůvodněným potřebám žalobce a možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům žalovaného. Nedoplatek vzniklý zvýšením výživného za měsíce září 2022 až únor 2023 umožnil soud žalovanému splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných spolu s běžným výživným za měsíc následující po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení jedné z nich. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 23 z. ř. s., když soud neshledal důvody pro jejich přiznání.