6 C 376/2022-27 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 471,26 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o zápůjčce [číslo] [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 10. 2015 částku 18 000 Kč a dne 19. 11. 2015 částku 17 000 Kč. Žalovaný však nesplatil svůj závazek ze smluv v plné výši, dlužná částka ze zápůjčky [číslo] tedy činí 463,21 Kč a ze zápůjčky [číslo] činí 3 008,05 Kč. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dvě smlouvy o zápůjčce, a to dne 7. 10. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 19. 11. 2015 [číslo] na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 35 000 Kč. Žalobkyně uplatňuje vrácení poskytnuté zápůjčky, a to s ze zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti, tj. u zápůjčky [číslo] ode dne 1. 12. 2016 a u zápůjčky [číslo] od 13. 1. 2017. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citované zákonné ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka v celkové výši 35 000 Kč. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedených, soud proto žalobě v této části vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 471,26 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.