6 C 409/2022-16 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 175 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně dne 5. 11. 2021 žalovanému poskytla částku 15 600 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 20 175 Kč a poplatku za uzavření smlouvy ve výši 2 500 Kč. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal a k věci se nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně dne 5. 11. 2021 žalovanému poskytla částku 15 600 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 5. 12. 2021 nevrátil. Dopisy ze dnů 12. 12. 2021, 19. 12. 2021, 26. 12. 2021, 4. 1. 2022 a 19. 1. 2022 byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 15 600 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 575 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 20 175 Kč a poplatku za náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., v níž si účastníci sjednali úroky dle § 2392 o. z. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 15 600 Kč, kterou měl vrátit do 5. 12. 2021. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 214 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 014 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 323 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.