6 C 43/2022-30 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 194 873,43 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy č. HU00787590 ze dne 12. 12. 2019, tato úvěrová smlouva byla uzavřena jako dodatek [číslo] rámcové smlouvy [číslo] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 220 412 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 550 Kč měsíčně vždy k 15. dni počínaje dnem 15. 1. 2020. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, žalobkyně proto prohlásila celý dluh žalované za splatný. Žalobkyně dále požadovala uložení povinnosti žalované vrátit finanční prostředky z poskytnutého kontokorentu ve výši 5 000 Kč, který na základě smlouvy o poskytnutí kontokorentu, jakožto dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] žalované poskytla. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne 11. 9. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované běžný účet č. [bankovní účet]. Z dodatku [číslo] rámcové smlouvy ze dne 12. 12. 2019 žalobkyně prokázala, že žalované poskytla úvěr ve výši 220 412 Kč, a to smlouvou o úvěru č. HU00787590. Žalobkyně předžalobní výzvou dne 18. 8. 2021 oznámila žalované zesplatnění úvěru. Z přehledu plateb úvěru plyne, že žalovaná řádně hradila splátky od 15. 1. 2020 do 15. 1. 2021. Po datu zesplatnění žalovaná uhradila dne 30. 8. 2021 3 x částku 2 550 Kč. [jméno] žalobkyně použila na započtení své pohledávky. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě ze dne 12. 11. 2019 je prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované kontokorent ve výši 5 000 Kč. Čerpání tohoto kontokorentu bylo žalované povoleno prostřednictvím svého běžného účtu u žalobkyně. Ke dni 18. 8. 2021 došlo z důvodu prodlení žalované s úhradou dlužných splátek ke zesplatnění kontokorentu. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 220 412 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou a smlouvou o kontokorentu, a to včetně zákonného úroku z prodlení, své povinnosti vyplývající ze smluv však řádně neplnila. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná podle předmětné smlouvy vázána, a od úvěrové smlouvy a smlouvy o kontokorentu odstoupila. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku neuhradila, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně smluvních úroků, jejichž výše vyplývá ze shora uvedené smlouvy o úvěru, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 796 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 796 Kč.