6 C 89/2023-54 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 6 242 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 657 Kč ve výši 11,75 % ročně od 26. 2. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 109,95 % ročně z částky 3 076,15 Kč od 26. 2. 2022 do 21. 3. 2022 ve výši 213,12 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 3 076,15 Kč od 22. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 2. 2022 dosáhne částky 36 266 Kč. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 1. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 9 měsíčních splátkách ve výši 3 358 Kč splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce počínaje únorem 2021. Po uzavření smlouvy požádal žalovaný z osobních důvodu o bezúplatný odklad splátek, žalobkyně této žádosti vyhověla. Po dobu odkladu, tj. od 21. 4. 2021 do 20. 6. 2021 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Podle obsahu žaloby je zřejmé, že žalovaný ke dni zesplatnění úvěru uhradil osm splátek po 3 358 Kč, tj. celkem 26 864 Kč. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání soudu se nedostavil. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] karty klienta má soud za prokázané, že obsahem těchto listin je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr v 9 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 358 Kč, celková splatná částka 30 222 Kč, zápůjční úroková sazba 109,95 % ročně, RPSN 200,69 %. Z dodatku [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru soudem zjištěno, že žalovaný požádal, aby smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, tedy nikoliv způsobem uvedeným ve smlouvě. Žalobkyně s touto změnou vyslovila souhlas a dodatek [číslo] tedy specifikuje změnové body smlouvy. Podle karty klienta má soud za zjištěné, že žalovaný uhradil v celkem 8 splátkách po 3 358 Kč částku ve výši 26 864 Kč. Žalobkyně dále předložila potvrzení o povolené činnosti v rámci poskytování spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb. do data 11. 5. 2018. Z oznámení a předžalobní výzvy, která byla žalovanému doručena na poslední známou adresu, soudem zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že jeho dluh vůči žalobkyni ke dni 4. 6. 2021 činí na nové jistině úvěru částku 3 358 Kč, což odpovídá zbývající dlužné jistině úvěru ve výši 3 076,15 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 281,85 Kč, dále smluvní pokutu 499 Kč, náhradu nákladů vzniklých s prodlením ve výši 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 3 358 Kč za každý den prodlení s její úhradou, a to počínaje dnem 26. 2. 2022 do zaplacení (tj. k datu vyhotovení výzvy v částce 1 522,08 Kč) a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 109,95 % ročně z částky 3 075,15 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení. Dle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná. Uvedená smlouva o úvěru je pro svůj rozpor s dobrými mravy neplatná, kdy žalovaný měl z poskytnutých 20 000 Kč vrátit během 9 měsíců 30 222 Kč při úroku 109,95 % p. a. a RPSN 200,69 % p. a. Smlouva zakotvuje povinnost žalovanému platit úrok zcela nepřiměřeně vysoký (v této věci ve výši 109,95 % ročně v nominální sazbě), ačkoli v té době obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v roce 2021 cca 8,25 % ročně (srovnej měnové statistiky na [webová adresa]) a z jiné činnosti je soudu známo, že ani u vysoce rizikových nezajištěných úvěrů poskytovaným např. prostřednictvím kreditních karet banky nepožadovaly úrok přesahující 30 %, přičemž za nepřiměřený se považuje úrok tyto sazby podstatně převyšující. Sazba uvedená v úvěrové smlouvě je z tohoto pohledu extrémní. Výši úroků je nutno posuzovat v době vzniku smluvního vztahu. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právě úroky jsou pojmovým znakem úvěrové smlouvy. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak přijetím peněžité hotovosti obohatil o částku 20 000 Kč. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný před podáním žaloby uhradil částku 26 864 Kč a nárok žalobkyně je tak zcela uspokojen. Vzhledem ke shora uvedenému soud nemohl ve věci rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Výrok II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení. Žalovaný v řízení nepožadoval přiznání náhrady nákladů řízení, stejně tak soud je přesvědčen, že mu žádné náklady nevznikly.