8 C 222/2022-10 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 7. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 7 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne 23. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit nejpozději dne 23. 6. 2021. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne 29. 3. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani přes písemné výzvy ze strany původního věřitele i žalobkyně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze smlouvy [číslo] ze dne 23. 5. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši ve výši 1 610 Kč zavázala vrátit ve lhůtě 30 dní. Smlouvou ze dne 29. 3. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně dne 14. 1. 2022 žalované zaslala výzvu k plnění. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná na dlužnou částku nic neuhradila, bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., nikoli smlouva o úvěru, jejímž pojmovým znakem je povinnost úvěrovaného zaplatit úroky z poskytnutých peněžních prostředků. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit ve lhůtě 30 dní, což však neučinila. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, která žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., počínaje 24. 6. 2021, tedy dnem následujícím po splatnosti pohledávky. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Lhůta k plnění byla rovněž stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů, dle § 146 odst. 1 o. s. ř. pak má žalovaná povinnost náhradu nákladů řízení uhradit k rukám zástupce žalobkyně.