8 C 236/2022-14 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou ze dne 12. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 52 415,18 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě první smlouvy ze dne 10. 12. 2019 byl žalovanému poskytnut k čerpání úvěrový rámec ve výši 11 000 Kč, přičemž žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal celkem částku 22 669,65 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil částku 20 515,65 Kč, která byla započítána na úrok, poplatky a jistinu. Jelikož žalovaný nehradit úvěr řádně a včas, došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění zbytku úvěru ke dni 10. 6. 2022. Žalovaný však již nic neuhradil, žalobkyně u žalovaného eviduje pohledávku ve výši 13 590,41 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 10 862,41 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 593 Kč a smluvních pokut ve výši 1 939 Kč. Na základě smlouvy ze dne 4. 9. 2020 byl žalovanému poskytnut k čerpání úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal celkem částku 40 000 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil částku 16 520 Kč, která byla započítána na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění zbytku úvěru ke dni 10. 6. 2022. Žalovaný dále již nice neuhradil, dlužná částka ke dni podání žaloby činí 38 824,77 Kč a sestává z jistiny ve výši 36 224,77 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze smlouvy [číslo] ze dne 10. 12. 2019 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 11 000 Kč a závazek žalovaného tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 26,28 % ročně splácet minimálními měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky. Dále soud zjistil ze smlouvy [číslo] ze dne 4. 9. 2020, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč a závazek žalovaného tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 19,88 % ročně splácet minimálními měsíčními splátkami ve výši 2,42 % z úvěrového rámce. Žalovaný byl v případě obou závazků dle smluvních ujednání povinen v případě opoždění se s úhradou splátky zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč (v případě, že by dlužná splátka byla nižší než 500 Kč, je smluvní pokuta rovna výši dlužné splátky) a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním ve výši 100 Kč měsíčně. Dále byla pro případ zesplatnění úvěru dohodnuta jednorázové smluvní pokuta ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného má soud za prokázané, že na úvěr ze smlouvy ze dne 10. 12. 2019 žalovaný čerpal finanční prostředky dne 10. 12. 2019 ve výši 10 308 Kč, ve dnech 8. 6. 2020 až 13. 6. 2020 ve výši 2 810 Kč, dne 25. 6. 2020 ve výši 1 104,52 Kč, ve dnech 3. 7. 2020 až 11. 7. 2020 ve výši 1 939,91 Kč, ve dnech 25. 7. 2020 až 31. 7. 2020 ve výši 1 374,03 Kč, ve dnech 25. 8. 2020 až 28. 8. 2020 ve výši 1 060 Kč, ve dnech 29. 9. 2020 až 30. 9. 2020 ve výši 1 050,70 Kč, dne 22. 10. 2020 ve výši 1 100 Kč, dne 28. 11. 2020 ve výši 1 000 Kč, dne 5. 5. 2021 ve výši 200 Kč, dne 18. 9. 2021 ve výši 349,70 Kč a dne 26. 9. 2021 ve výši 400 Kč a dále z něj má soud za prokázané, jakým způsobem se žalovaný dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Za období od 17. 1. 2020 do 1. 3. 2022 žalovaný žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 20 515,65 Kč. Z výpisu úvěrového účtu žalovaného k úvěru ze smlouvy ze dne 4. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný čerpal finanční prostředky dne 9. 9. 2020 ve výši 40 000 Kč a dále z něj má soud za prokázané, jakým způsobem se žalovaný dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Za období od 19. 10. 2020 do 1. 3. 2022 žalovaný žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 16 520 Kč. Z dopisů banky adresovaných žalovanému ze dne 10. 6. 2022 soud zjistil, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek byly ke dni 10. 6. 2022 oba úvěry zesplatněny a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek ve výši 14 753,49 Kč a 41 456,07 Kč do 25. 6. 2022. Z tvrzení žalobkyně v žalobě pak soud zjistil, že ke dni podání žaloby žalobkyně za žalovaným evidovala pohledávku, a to v případě smlouvy ze dne 10. 12. 2019 ve výši 13 590,41 Kč, skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 10 862,41 Kč, z dlužných poplatků ve výši 196 Kč, z dlužných nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 593 Kč a z neuhrazených smluvních pokut účtovaných ve výši 1 939 Kč, a v případě smlouvy ze dne 4. 9. 2020 ve výši 38 824,77 Kč, skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 36 224,77 Kč, nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 2 000 Kč. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a případně prokázal, že svůj dluh již, byť třeba částečně, uhradil, ale nestalo se tak. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než v peněžitém. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda, že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byly platně uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě těchto smluv se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s výší prvního čerpání 11 000 Kč a 40 000 Kč (žalovaný celkem načerpal částku ve výši 22 669,65 Kč a 40 000 Kč), a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit vyčerpanou částku včetně smluvního úroku ve výši 26,28 % ročně ve splátkách odpovídajících minimálně 4 % z dlužné částky a ve výši 19,88 % ročně ve splátkách odpovídajících minimálně 2,42 % z úvěrového rámce. Provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně poskytla opakovaně na základě platně uzavřených úvěrových smluv žalovanému finanční prostředky, avšak žalovaný nedostál svým závazkům řádně a včas splácet měsíční splátky za poskytnutý úvěr a zaplatil jen 20 515,65 Kč a 16 520 Kč. Žalobkyně proto nepochybila, pokud využila svého práva vyplývajícího z úvěrové smlouvy, a přistoupila v obou případech k jednostrannému ukončení smluvního vztahu a zesplatnění pohledávky, čímž došlo ke vzniku povinnosti zaplatit dluh jednorázově. Protože se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ve výši 11,75 % ročně, neboť vyšší úrok žalobkyně v petitu žaloby neuplatnila. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 874,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 097 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 415,18 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 560 Kč ve výši 2 217,60 Kč Lhůta k plnění byla rovněž stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku, dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit zástupci žalobkyně.