8 C 60/2023-12 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 2. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 925 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že účastníci uzavřeli dne 25. 11. 2022 smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému dne 25. 11. 2022 na účet účelový úvěr na náhradu nájemného ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově do 20. 12. 2022, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 450 Kč a poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr v termínu splatnosti, čímž dle čl. VIII.1. smlouvy vznikl žalobkyni nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky do zaplacení, náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalovaného ve výši dle sazebníku, tj. 6 x poplatek za SMS upomínku ve výši 50 Kč a poplatek za doporučenou písemnou upomínku ve výši 500 Kč, a na smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky (4 375 Kč). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze smlouvy [číslo] ze dne 25. 11. 2022 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru na podporu podnikání, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 450 Kč a poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti ve výši 300 Kč do 25 dní od odeslání finančních prostředků. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za odeslání písemné upomínky ve výši 500 Kč a poplatek za odeslání SMS upomínky ve výši 50 Kč. Pro případ prodlení se splacením úvěru stanovila smlouva žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,5 % denně z dlužné částky do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky (čl.VIII. smlouvy). [příjmení] úvěru byla dle potvrzení o platbě dne 25. 11. 2022 zaslána žalovanému. Z přehledu komunikace s žalovaným bylo zjištěn, že žalobkyně žalovanému zaslala šest SMS upomínek. Výzvou ze dne 31. 1. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedením dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal 7 000 K, přičemž se zavázal zaplatit žalobkyni celkem 8 750 Kč ve lhůtě 25 dní od čerpání úvěru, tedy do 20. 12. 2022. Žalovaný uvedenou částku ve lhůtě splatnosti nevrátil, ani takovou skutečnost v rámci řízení netvrdil. Soud proto shledal důvodným nárok na zaplacení částky 8 750 Kč, poplatků za upomínky ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 50 % z dlužné částky, tedy 4 375 Kč. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 925 Kč, přičemž lhůtu k plnění stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně považuje soud za nepřiměřený, neboť zakládá nepřiměřenou nerovnováhu smluvních stran a tím odporuje dobrým mravům. Smluvní úrok z prodlení v žalované výši byl judikaturou opakovaně označen za nemravný (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. 32 Cdo 1490/2019), přičemž soud v daném případě neshledal důvody pro odlišné posouzení výše úroku, a to tím spíše, že mezi účastníky byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 50 % z dlužné částky a dále poplatky za odeslání upomínek, což ve svém souhrnu tvoří zcela nepřiměřené příslušenství dlužné jistiny a soudu nezbylo než žalobu v tomto rozsahu zamítnout. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla po zohlednění zamítnutého příslušenství dlužné částky pouze částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 861 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 925 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Náklady řízení tedy tvoří částku 2 252 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná v částce 13 925 Kč (tedy 65,19 %) a neúspěšná v částce 7 437 Kč (tedy 34,81 %), má tedy nárok na náhradu nákladů řízení v částce 685 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, žalovaný je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.