8 C 66/2022-42 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1.2.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 104 646 Kč s příslušenstvím rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nezaplaceného nájemného a úhrady za služby spojené s užíváním bytu [číslo] v domě na adrese [adresa žalovaného], srpen, říjen a listopad 2021 á 12 186 Kč a dále nedoplatek nájemného za měsíc červen 2021 ve výši 11 930 Kč. Žalobce po žalovaném dále požadoval nájemné a úhradu záloh na služby za měsíce prosinec 2021 a leden 2022, neboť žalovaný byt užíval po dobu těchto dvou měsíců i po skončení nájmu a smluvní pokutu na nepředání nájmu zpět ve výši dvou měsíčních plateb nájemného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Z nájemní smlouvy dne 9. 12. 2020 má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu na nájem bytu [číslo] v domě na adrese [adresa žalovaného], a to na dobu určitou, do 30.11.2021. Nájemné bylo sjednáno ve výši 9 800 Kč měsíčně a dále byl žalovaný žalobci povinen hradit zálohy na služby spojené s nájmem bytu ve výši 2 386 Kč měsíčně, celkem tedy částku 12 186 Kč měsíčně. Dle bylo z nájemní smlouvy zjištěno, že pokud nájemce byt alespoň 7 dní po termínu ukončení nájmu nepředá, zaplatí za každý započatý měsíc prodlení smluvní pokutu ve výši dvojnásobku původního nájemného (č. IX. Smlouvy). Z tvrzení žalobce v žalobě bylo zjištěno, že žalovaný nezaplatil v plné výši nájemné a zálohy na služby za měsíce červenec, srpen, říjen a listopad a dále částku 11 930 Kč za nájemné a zálohu na služby za měsíc červen 2021. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že uvedené platby žalobci byť částečně zaplatil, ale nestalo se tak. Z vyúčtování služeb za období od 9.12.2020 do 31.12.2021 má soud za prokázané, že pokud by byly řádně hrazeny veškeré zálohy na služby, skončilo by jejich vyúčtování přeplatkem ve výši 55 Kč. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2254 odst. 1 o.z., ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Podle § 2295 o.z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. V probíhajícím řízení bylo nájemní smlouvou prokázáno, že mezi účastníky trval ve výše uvedeném období právní vztah založený smlouvou o nájmu, a dále bylo prokázáno, že žalovaný za výše uvedené období nezaplatil nájem ani zálohy za služby. Dále bylo prokázáno, že vyúčtování skutečně spotřebovaných služeb za dobu nájmu, tedy za období od 9.12.2020 do 31.12.2021 by pro případ, že by žalovaný řádně hradil zálohy na tyto služby, skončilo přeplatkem ve výši 55 Kč. Z tohoto důvodu soud žalobě z převážné míry vyhověl, a žalobci přiznal proti žalovanému právo na zaplacení dlužného nájemného i sjednaných záloh na služby spojených s užíváním byt, a to včetně zákonného úroku z prodlení. Žaloba byla zamítnuta pouze co do částky 55 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 10.11.2021 do zaplacení, představující přeplatek na celkovém vyúčtování služeb. Úroky z prodlení byly soudem přiznány dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího splatnosti jednotlivých plateb nájemného a předpisů na zálohy na služby. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 290 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 186 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 104 646 Kč sestávající z částky 5 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 400 Kč ve výši 4 704 Kč.