8 C 78/2023-20 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou ze dne 31. 1. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 41 800 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne 31. 8. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 35 000 Kč. Uvedené peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 7 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 1 050 Kč. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že celkovou dlužnou částku má zaplatit nejpozději dne 25. 10. 2019, ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, se tak dostala do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně po ní proto mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Žalovaná celkem uhradila částku 21 700 Kč, která byla započtena částečně na jistiny úvěru a částečně na výše uvedené poplatky. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 32 511,04 Kč, dlužného poplatku ta hotovostní inkaso splátek ve výši 4 711,04 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 796,29 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 045,82 Kč, úroku ve výši 19,27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 32 511,04 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 32 511,04 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze smlouvy [číslo] ze dne 31. 8. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 35 000 Kč v hotovosti, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 7 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 7 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso ve výši 14 000 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala vrátit částku 63 000 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 1 050 Kč Smlouvou ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021. Tento dopis byl dle podacího lístku odeslán dne 22. 2. 2021 a žalovaná v něm byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů. Z tvrzení žalobkyně má soud za to, že žalovaná na svůj dluh zaplatila částku 21 700 Kč, bylo tedy na žalované, aby prokázala výši zaplacené části dluhu, což se nestalo. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 35 000 Kč uhradit dále částku 28 000 Kč, označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě rozdělen na tři části (poplatek za úrok, administrativní činnost a hotovostní inkaso), nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovanou smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobkyně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Zde nutno podotknout, že toto je také patrné z té skutečnosti, že ač žalovaná neuhradila větší část splátek, poplatek za hotovostní inkaso je žalobkyní požadován v celé výši, tedy i za inkaso splátek, které vůbec neproběhlo a právní předchůdce žalobkyně, tak s těmito neměl vůbec žádné náklady. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 80 % a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2018 činila cca 8,47 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 35 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná před postoupením pohledávky uhradila částku 21 700 Kč (k tomu viz výše). Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 13 300 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 22. 2. 2021. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 25. 2. 2021 a do 10. dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 8. 3. 2021. Jelikož tak neučinila, dostala se od 9. 3. 2021 do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť neúspěch žalobkyně ve věci převyšoval její úspěch, přičemž žalované žádné náklady řízení nevznikly.