8 C 87/2023-13 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 3. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 488 356,31 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne 19. 8. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč. Uvedené peněžní prostředky se žalovaná zavázala hradit spolu s úrokem ve výši 7,99 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela, banka proto využila svého oprávnění a dne 2. 11. 2022 prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný, neboť se k tomuto dni žalovaná dostala do prodlení s více než 2 splátkami. Pohledávka byla pak smlouvou ze dne 1. 2. 2023 postoupena žalobkyni. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 486 256,31 Kč, poplatků ve výši 2 100 Kč, smluvní úrok za období do 1. 2. 2023 ve výši 9 820,70 Kč, úrok z prodlení za období do 1. 2. 2023 ve výši 18 234,58 Kč, dále úrok ve výši 7,99 % ročně z částky 486 256,31 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 486 256,31 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze smlouvy ze dne 19. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr v částce 500 000 Kč. Uvedenou částku spolu s úrokem ve výši 7,99 % ročně se žalovaná zavázala hradit formou měsíčních splátek po 6 123 Kč. Dopisem ze dne 2. 11. 2022 banka z důvodu prodlené žalované s úhradou splátek úvěru prohlásila celý úvěr za splatný, a to ke dni 2. 11. 2022. Zároveň vyzvala žalovanou k úhradě částky 488 357 Kč Smlouvou ze dne 25. 1. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 13. 2. 2023. Z tvrzení žalobkyně má soud za to, že žalovaná dlužnou částku nezaplatila, bylo tedy na žalované, aby prokázala opak, což se nestalo. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 7,99 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Proto banka využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek a zbývající část úvěru prohlásila za okamžitě splatnou. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. V souladu se shora uvedeným ustanovením tak žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 57 867,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 535 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 488 356,31 Kč sestávající z částky 10 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 680 Kč ve výši 6 652,80 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.