8 C 89/2022-26 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou ze dne 1. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 3 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 24. 3. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být vrácen spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru dne 6. 4. 2021, což žalovaný ani přes výzvu žalobkyně neučinil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, ačkoliv byl soudem včas a řádně předvolán. Smlouva o podnikatelském úvěru ze dne 24. 3. 2021 dokládá, že účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 3 000 Kč, kterou se zavázal vrátit dne 6. 4. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně z uvedené jistiny. Poskytnutí jistiny dokládá Potvrzení o provedené platbě ze dne 24. 3. 2021. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud nemá za prokázané, že by mezi ní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byla za úplatu v celkové výši 900 Kč poskytnuta částka 3 000 Kč se splatností 14 dnů. Úroková sazba byla sjednána ve výši 2 % denně, roční procentní sazba nákladů úvěru pak činila 93 368,3 %. Takové ujednání má soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Ačkoli si je soud vědom, že každé sjednání úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, neospravedlňuje tato skutečnost dle názoru soudu stranami sjednanou sazbu ročních procentních nákladů uvedeného úvěru, která je zcela nemravná a pro dlužníka likvidační. Uvedená výše této sazby dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu úvěr byl poskytnut, a úvěr tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. R NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jestliže v daném období se roční procentní sazba nákladů u bankovních institucí pohybovala v rozmezí cca 8,00- 10,00 % za jeden rok (dle statistických údajů [obec] národní banky), tak pokud by soud připustil, že při nebankovní půjčce a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou i sazba cca 2x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbou ve výši okolo 20 % za jeden rok. Z tohoto pohledu se výše ročních procentních nákladů poskytnutého úvěru jeví jako naprosto nepřiměřenou (nemravnou). V daném případě dospěl soud k závěru, že ujednání o úroku a potažmo roční procentní sazbě nákladů s ohledem na formulaci a podobu celé smlouvy nelze oddělit od ostatního obsahu, a je třeba proto mít za to, že neplatnou je celá smlouva. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 3 000 Kč, přičemž jí následně ničeho nevrátil. Žalovaný přijal plnění z neplatného právního úkonu, svou povinnost toto plnění v částce 3 000 Kč vydat zpět žalobkyni dobrovolně nesplnil, a proto v této části shledal soud podanou žalobu důvodnou. V částce 900 Kč s příslušenstvím pak soudu nezbylo než žalobu zamítnout. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 801,60 Kč Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 900 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, celkem tedy ve výši 1 489 Kč. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v 76,92 % a neúspěšná v 23,08 %, má tedy nárok na náhradu 53,84 % z výše uvedených nákladů řízení, tedy částku 801,60 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., žalovaný je povinen dle § 146 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení uhradit k rukám zástupce žalobkyně.