8 C 95/2023-40 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10.5.2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 5 842,12 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 18. 2. 2015 Smlouvu o kontokorentním úvěru, kterou se původní věřitel zavázal vést pro žalovaného úvěrový účet s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč. Následně byl dne 12.6.2015 uzavřen mezi týmiž účastníky dodatek k předmětné smlouvě, na jejímž základě byl poskytnut žalovaného úvěrový rámec jen do výše 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal nepřekročit úvěrový rámec, a dále splatit čerpaný kontokorent včetně úroků a cen za služby nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu a to tak, že nejpozději ke dni splatnosti příslušné pohledávky byl povinen zajistit na svém běžném účtu dostatek prostředků ke splacení pohledávky. Původní věřitel své závazky ze smlouvy řádně plnil, ovšem žalovaný smluvní ujednání mezi stranami porušil, když překročil sjednanou výši kontokorentu a následně ani nevyrovnal nepovolené přečerpání, čímž mu na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 5 842,12 Kč. Původní věřitel proto dne 2. 11. 2020 přistoupil k zesplatnění celého úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.10.2021 původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce po žalovaném žádal uhrazení dlužné jistiny ve výši 5 842,12 Kč spolu s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 5 747,01 Kč jdoucím od 3.11.2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení jdoucí od 3.11.2020 do zaplacení. K ústnímu jednání, které bylo ve věci nařízeno se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu předvolání k jednání bylo řádně a včas doručeno, právní zástupce žalobce se z tohoto jednání omluvil. Soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 v jejich nepřítomnosti. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. Smlouva o kontokorentním úvěru byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] uzavřena dne 18.2.2015. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč, žalovaný však poskytnutý úvěrový rámec překročil a tento nepovolený debet následně nevyrovnal. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z čl. 3 odst. 3.5 uzavřené smlouvy, úvěr ke dni 2.11.2020 zesplatnil, a žádal zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s §§ 1879 a n. občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Protože se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 842,12 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.