9 C 65/2017-259 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8. 8. 2017 domáhaly vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyním částku 90 475 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uvedly, že mají v podílovém spoluvlastnictví pozemek č.parc.st. 743 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 111 m² a pozemek č.parc. [číslo] – zahrada o výměře 829 m², vše v k.ú. [obec], obec Strašice, okres [okres], zapsaných na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Rokycany (dále jen předmětné pozemky). Žalovaní uvedené nemovitosti bez právního důvodu užívají, když na pozemku č.parc.st. 743 mají postaven rodinný dům a pozemek č.parc. [číslo] je jimi oplocen a užíván. Žalobkyně žalované opakovaně vyzývaly k vydání bezdůvodného obohacení, přičemž při určení jeho výše vycházely z ceny pozemku 550 Kč obvyklého nájemného ve výši 6% z ceny pozemku, tedy 33 Kč rok. 2. Žalovaní se ve věci vyjádřili tak, že uplatněný nárok ani zčásti neuznávají, neboť žalobkyně svůj nárok zakládají pouze na svém titulárním vlastnictví, jak jej eviduje katastrální úřad, nicméně uvedené pozemky byly ve vlastnictví otce žalovaných, který v roce 2011 zemřel, a žalobkyně své vlastnické právo k nemovitostem pozbyly již před několika desítkami let. Tuto skutečnost však katastrální úřad neeviduje. Žalovaní svůj nárok na předmětné pozemky z titulu dědické posloupnosti uplatnili u zdejšího soudu určovací žalobou, přičemž toto řízení je vedeno pod sp. zn. 8 C 53/2015. 3. Usnesením ze dne 1.12.2017, č.j. 9 C 65/2017/26 bylo řízení přerušeno do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 53/2015 a následně bylo usnesením ze dne 22.11.2018, č.j. 9 C 65/2017-33 rozhodnuto o pokračování v řízení, neboť citované řízení bylo pravomocně skončeno, když byla žaloba žalovaných na určení vlastnického práva zamítnuta. Následně bylo řízení přerušeno usnesením ze dne 19.6.2020, č.j. 9 C 65/2017-111, neboť žalovaní podali nový návrh, kterým se domáhali určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, s upraveným žalobním petitem tak, že předmětné pozemky byly ke dni 1.3.2011 ve společném jmění manželů [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení], kteří jsou právními předchůdci žalovaných. Toto řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 88/2020. 4. Z rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 8. 11. 2021 č. j. 5 C 88/2020-194 bylo zjištěno, že soud zamítl žalobu, jíž se žalovaní domáhali určení vlastnického práva jejich právních předchůdců k předmětným nemovitostem. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2022 č. j. 61 Co 20/2022-212 byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2023 byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Následně bylo rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 4. 2023 č. j. 61 Co 20/2022-274 určeno, že právní předchůdci žalovaných byli vlastníky předmětných nemovitých věcí. Tento rozsudek již nabyl právní moci. 5. Ve věci byl za účelem stanovení tržní ceny předmětných nemovitostí a obvyklého nájemného, které mohlo být v období od 1.8.2014 za pronájem uvedených pozemků požadováno vypracován znalcem [celé jméno znalce] znalecký posudek, za jehož zpracování znalec účtoval znalečné v celkové výši 3 200 Kč. Vzhledem k tomu, že znalec nedokázal přesvědčivě zdůvodnit své závěry o rozdělení pozemku pro účely výpočtu obvyklého nájemného na plochu stavebního pozemku a plochu zahrady, zadal soud pro ověření správnosti jeho závěrů znaleckému ústavu, a to [obec] škole ekonomické – Institutu pro oceňování majetku, vypracování revizního znaleckého posudku. Za jeho vypracování bylo znaleckému ústavu zaplaceno znalečné ve výši 19 070 Kč. 6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně se po žalovaných domáhaly vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaní se měli bezdůvodně obohatit neoprávněným užíváním předmětných nemovitých věcí, které byly v katastru nemovitostí vedeny právě na jména žalobkyň. S ohledem na výše uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a následně Krajského soudu v Plzni však soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedisponují aktivní žalobní legitimací, neboť bylo pravomocně rozhodnuto, že vlastníky předmětných nemovitostí byli ke dni 1.3.2011 právní předchůdci žalovaných, a žalobkyně tedy vlastnické právo k nim nemají. Soud dále podotýká, že nepovažoval za důvodné další přerušení řízení, kdy žalobkyně zmiňovaly podání dalšího dovolání, případně i ústavní stížnosti. Soud má za to, že Nejvyšší soud svůj názor ve věci již jednou vyjádřil, a přerušení stávajícího řízení z důvodu avizovaného podání dalšího dovolání nepovažuje s ohledem na již existující pravomocné rozhodnutí za důvodné. Proto soudu nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout. 8. Výrokem II. rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně neúspěšným žalobkyním uložil povinnost nahradit náklady na zpracování obou znaleckých posudků, které nebyly kryty složenými zálohami. Na znalečném byla vyplacena celkem částka 22 270 Kč, zálohy byly složeny ve výši 7 000 Kč. Rozdíl výši 15 270 Kč byl proto uložen uhradit žalobkyním, přičemž lhůtu k plnění určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, jež byly v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 90 121 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 90 475 Kč sestávající z částky 7 584 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, doplnění důkazních návrhů ze dne 27. 2. 2019 a dne 30. 4. 2023, účast při jednání soudu dne 27. 8. 2019, 21. 1. 2020, 25. 2. 2020 a 13. 9. 2022, závěrečný návrh žalovaných ze dne 20. 6. 2023) a z částky 3 792 Kč za dva úkony uvedené v § odst. 2 a.t. (návrh na přerušení řízení ze dne 10. 6. 2020 a ze dne 7. 3. 2023) včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovních náhrad dle § 13 odst. 5 a. t. za tři cesty na trase [obec] – [okres] a zpět ve výši 971,60 Kč, náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, odst. 3 a. t. ve výši 600 Kč, daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 72 828 Kč ve výši 15 293 Kč a složené zálohy na vypracování znaleckého posudku ve výši 2 000 Kč Lhůta k plnění byla rovněž stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 10. Žalovanými podané návrhy na přerušení řízení soud posoudil jako úkony v rámci ustanovení § 11 odst. 2 a.t., když se jedná o nenáročné právní přípisy informativního charakteru, neobsahující právní rozbor věci. Žalovaní dále uplatnili jako svůj výdaj i zálohu složenou na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 3 000 Kč. Tato položka jim však soudem nebyla přiznána, když z obsahu spisu vyplývá, že uvedenou zálohu složily žalobkyně, nikoli žalovaní.