11 C 1/2024-16 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem , částka, se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny a dále s úrokem ve výši 22,02 procent ročně z jistiny ve výši , částka, a s úrokem ve výši 22,44 procent ročně z jistiny ve výši , částka, . Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, ., se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě které mu poskytla částku , částka, , kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, splácet v 60 týdenních splátkách po , částka, . Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, s jednotlivými splátkami se tak dostal do prodlení. Úvěr splatil topiko částkou , částka, . Dále právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, ., se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě které mu poskytla částku , částka, , kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, splácet v 60 týdenních splátkách po , částka, . Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, s jednotlivými splátkami se tak dostal do prodlení.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Smlouvou o úvěru ze dne , datum, číslo , hodnota, je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, ., se žalovaným uzavřela platnou smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla částku ve výši , částka, , kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu se souhrnným poplatkem splácet ve výše uvedených týdenních splátkách.4. Smlouvou o úvěru ze dne , datum, číslo , hodnota, je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, ., se žalovaným uzavřela platnou smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla částku ve výši , částka, , kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu se souhrnným poplatkem splácet ve výše uvedených týdenních splátkách.5. Nárok z výše uvedené smlouvy přešel na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný informován písemným oznámením.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Protože bylo prokázáno, že byly mezi shora uvedenými smluvními stranami uzavřena smlouvy o úvěru a žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že žalovaný nesplatil dluh vzniklý z předmětných smluv, tak soud žalobě vyhověl, když aktivní legitimace žalobkyně vznikla platným a účinným postoupením pohledávky ze dne , datum, .8. Podle dle § 1970 o. z. jde-li o prodlení se splněním peněžitého dluhu, může věřitel požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení vždy z nesplacené části dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného.9. Soud zamítl žalobu co do úroku ve výši 22,02 (resp. 22,44) procent ročně z dlužné jistiny, když ujednání o tomto úroku není součástí uzavřené smlouvy. Naopak z předmětných smluv je zcela patrné a zřejmé, jakou částku měl žalovaný zaplatit, tedy že má kromě zapůjčené jistiny uhradit souhrnný poplatek. Ve smlouvě není o dalším příslušenství žádná zmínka. Ujednání, na které žalobci odkazuje, je však obsaženo toliko pouze ve smluvních podmínkách Smlouvy o půjčce, které však netvoří s předmětnou smlouvou jeden celek, jsou oddělené, byť jsou vytištěné na zadní stranu předmětné smlouvy. Například z nálezu Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne , datum, vyplývá závěr, na který zdejší soud ve stručnosti odkazuje, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Tento závěr je zcela nepochybně nutno vztáhnout i na ujednání o úroku.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .