11 C 102/2024 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s tím, že dne , datum, při jízdě na lince 16, dne , datum, při jízdě na lince 01 a následně ve dnech , datum, a , datum, při jízdě na lince 04 dopravy provozované žalobkyní se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši , částka, za jízdy ze dne , datum, a , datum, , resp. jízdné ve výši , částka, za jízdy ze dne , datum, a , datum, a přirážku k jízdnému ve výši , částka, za každou z výše uvedených přeprav dopravním prostředkem, žalovaný ovšem požadované nezaplatil.Ve věci bylo nařízeno jednání, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač mu předvolání k jednání bylo řádně doručeno.Soud z „Hlášení o přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne , datum, na lince 16 trolejbusu. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti.Soud dále zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne , datum, na lince 01 tramvaje. Na výzvu kontrolora se opět neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil.Dále bylo zjištěno, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to ve dnech , datum, a , datum, na lince 04 tramvaje. Na výzvu kontrolora se opět neprokázal platnou jízdenkou, dlužné jízdné ani přirážka nebyla uhrazena.Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku , částka, .Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatil, je nárok žalobkyně důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku v době její splatnosti, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Přes shora uvedené s odkazem na nález ústavního soudu sp. zn. I. US 1775/14 ze dne , datum, soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení části přirážky k jízdnému, když z výpovědi , jméno FO, , vedoucího vychovatele v ústavu, ve kterém žalovaný bydlel a bydlí, vyplynulo, že žalovaný v té době měl velmi omezené finanční prostředky, přičemž tento stav trvá doteď. Přiznání práva na zaplacení celé žalované částky by žalovanému způsobilo v jeho životě značné potíže, když žalovaný v současné době nemá žádné finanční prostředky a musí ho dotovat stát. Žalovaný v současné době si řádně dokončuje vzdělání.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žalovanému, který byl v řízený poměrně úspěšnější, nepřiznal náhradu nákladů řízení, když jemu žádné náklady v řízení nevznikly, žádné náklady žalovaný neuplatnil.