11 C 155/2024-26 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy č. , tel. číslo, ze dne , datum, . Touto smlouvou se původní věřitelka, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , zavázala poskytnout žalovanému úvěr , částka, . Žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných poplatků v celkové výši , částka, splatit v 78 pravidelných týdenních splátkách ve výši , částka, vrátit, tj. vrátit tyto nejpozději dne , datum, Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, když ani do nejzazšího dne, kdy měly být prostředky vráceny a poplatky uhrazeny, neuhradil ničeho. Původní věřitelka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, . Žalovaný přesto na výzvy nereagoval a neuhradil ničeho.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původní věřitelky poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, a závazek žalovaného splatit tento úvěr 78 pravidelnými týdenními splátkami ve výši , částka, , kdy měsíční splátka sestává z částky na úhradu jistiny a z částky na úhradu poplatků spojených s poskytnutím úvěru v celkové výši , částka, , tj. celková částka, kterou měl žalovaný původní věřitelce vrátit, činila , částka, . Tento souhrnný poplatek ve výši , částka, je součtem položek: úroku ve výši , částka, , částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Dle tvrzení žalobkyně nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky, avšak soud zjistil, že žalovaný stvrdil svým podpisem pouze první dvě strany smlouvy a na smluvní podmínky žalobkyně bylo ve smlouvě pouze odkázáno, resp. tvořily až strany následující po podpisu žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitelka jejím prostřednictvím postoupila pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství. Z tabulky o umoření plyne, že žalovaný peněžní prostředky čerpal, ale na dluh neuhradil ničeho. Z podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně upomínán k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , kdy oznámení bylo předáno poště dne , datum, .Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části podle výroku I. tohoto rozsudku. V části uvedené pod výrokem II. shledal soud žalobu jako nedůvodnou, neboť má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši , částka, uhradit dále částku , částka, , označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě rozdělen na tři části (poplatek za úrok, administrativní činnost a hotovostní inkaso), nic to ale nemění na tom, že takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Soud připouští sjednání přiměřeného poplatku za poskytnutí úvěru, k tomu však v daném případě nedošlo. I kdyby soud vnímal sjednaný poplatek co do administrativní a inkasní složky za přiměřený, nelze totéž říci o sjednaném úroku ve výši , částka, . Ten jednak neodpovídá zákonným ustanovením o spotřebitelském úvěru, když představuje nepřiměřené zajištění spotřebitelského úvěru, a jednak, přepočten na procenta v porovnání s jistinou, představuje úrok ve výši 80,59 % a jedná se tak dle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy.Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba se pohybovala mezi 8-9 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdkyně žalobce by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je v rozporu s dobrými mravy převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně obohatil o částku ve výši , částka, , na kterou neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne , datum, . Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne , datum, a do 10. dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do , datum, . Jelikož tak neučinil, dostal se od , datum, do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť neúspěch žalobkyně v řízení převyšoval její úspěch, přičemž žalovanému, jenž byl po celou dobu pasivní, v řízení žádné náklady nevznikly.