11 C 159/2023-15 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 4 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, kterou se původní věřitel zavázal žalované poskytnout částku ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit včetně sjednaných úroků, což však neučinila. Původní věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2023 postoupil pohledávky na společnost [právnická osoba], která následně pohledávku dne 8. 6. 2023 postoupila na žalobkyni. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. V předmětné věci se žalobkyni nepodařilo prokázat, že došlo k uzavření předmětné smlouvy s uvedeným obsahem. Z potvrzení banky o provedené platbě bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl částku ve výši 4 000 Kč na účet, který dle zprávy [obec] spořitelny patří žalované. 4. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že původní věřitel žalovanému poskytl částku 4 000 Kč. Vzhledem k tomu že nebylo prokázáno uzavření smlouvy, došlo tím k jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor původního věřitele. Smlouvami o postoupení pohledávky pak bylo prokázáno, že předmětná pohledávka přešla na žalobkyni. Proto soud v souladu s § 2993 o. z. rozhodl, že žalovaná je povinna vydat částku, o kterou se obohatila, a to i včetně úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.