11 C 62/2024-30 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky a žalovaná se je zavázala spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím vrátit, což však nesplnila. Žalobkyně následně podáním že dne , datum, vzala částečně svoji žalobu zpět, o čemž bylo rozhodnuto usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Předmětem žaloby tak zůstala částka , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Soud z rozhodnutí zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zjistil, že žalovaná je omezena ve své svéprávnosti mimo jiné tak, že není způsobilá uzavírat smlouvy finančního charakteru. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Žalovaná se žalobkyní dne , datum, , tedy před nabytím právní moci shora citovaného rozsudku, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě kterého žalobkyně žalované poskytla částku ve výši , částka, .4. Soud s vědomím následného omezení svéprávnosti žalované se zabýval otázkou, zda v době uzavření smlouvy byla schopna žalovaná posoudit následky svého jednání, zda byla schopna předmětnou smlouvu s ohledem na své rozumové vlastnosti posoudit, a dospěl s ohledem na závěry znalkyně , tituly před jménem, Mikuláškové uvedené ve znaleckém posudku ze dne , datum, , ve kterých vyjádřila dlouhodobost vývojové poruchy žalované, že v době uzavření smlouvy žalovaná nebyla schopna posoudit následky tohoto konkrétního jednání. Proto dospěl k závěru, že nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy.5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Soud uzavřel, že žalobkyně sice neprokázala, že s žalovanou uzavřela platnou smlouvu o úvěru, avšak prokázala, že žalované zaslala částku , částka, , přičemž tato částka, jak bylo zdůvodněno shora, byla zaslána žalované bez prokázaného právního důvodu. Tím se žalovaná obohatila, byla povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Proto soud žalobě co do žalované částky představující zbytek neuhrazené jistiny vyhověl. Protože žalovaná částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, žalobkyni nevrátila, je žalovaná v prodlení. Soud proto vyhověl žalobě na zaplacení zaslané peněžní částky spolu s úrokem z prodlení ode dne, kdy byla žaloba podána, a to dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně v rámci celého řízení byla úspěšná pouze částečně, poměrově podobně svému „neúspěchu“ ve věci.