13 C 162/2024-13 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne , datum, rámcovou smlouvu o finančních službách a smlouvu o kontokorentním úvěru k bankovnímu účtu č. , č. účtu, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr do výše , částka, (následně snížen na částku , částka, ) a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvní úroků a poplatků řádně splatit (dále jen „smlouva“). Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 18,9 % ročně, a to nejpozději do jednoho roku od každého prvního čerpání následujícího po splacení úvěru v plné výši. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením svých peněžitých závazků ze smlouvy (přečerpáním kontokorentního úvěru) a žalobkyně prohlásila úvěr a další pohledávky ze smlouvy za okamžitě splatné, a to ke dni , datum, . Ke dni podání žaloby činí pohledávka žalobkyně vůči žalovanému ze smlouvy částku v celkové výši , částka, sestávající z jistiny ve výši , částka, , řádných úroků ve výši , částka, a úroků z prodlení ve výši , částka, . Žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky před podáním žaloby opakovaně vyzývala, avšak žalovaný ani poté na svůj dluh vůči žalobkyni ničeho nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení.3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Zhodnocením předložených listin a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu: Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena rámcová smlouva o finančních službách a smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do sjednané výše úvěrového limitu a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni poskytnutý úvěr ve sjednané lhůtě spolu s úroky z úvěru ve výši 18,9 % ročně (důkaz: Rámcová smlouva o finančních službách ze dne , datum, , Smlouva o kontokorentním úvěru ze dne , datum, ). Žalovaný však nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky a následně smlouvu vypověděla (důkaz: výpis ze sporožirového účtu za měsíc 1/2020, 6-7/2023, poslední výzva k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu). Jelikož žalovaný ani na základě výzvy žalobkyně dlužnou částku neuhradil, žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby (důkaz: výzva k zaplacení ze dne , datum, ).5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.6. Podle § 2395 obč. zák. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Právně soud posoudil předmětnou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru uzavřenou podle § 2395 obč. zák. V důsledku porušení povinnosti žalovaného splatit úvěr řádně a včas přistoupila žalobkyně k zesplatnění všech závazků žalovaného a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky. Ke dni podání žaloby měla žalobkyně za žalovaným pohledávku sestávající z jistiny, úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení. Jelikož v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný na svůj dluh něčeho nad rámec tvrzení žalobkyně uhradil, nebo že by dluh z jiného důvodu zanikl, soud žalobě vyhověl. Žalobkyni vedle toho přísluší rovněž úrok z prodlení v souladu s § 1970 obč. zák. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení. Nárok žalobkyně je tak i v této části důvodný. Lhůta k plnění byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a z paušální náhrady výdajů stanovené dle ust. § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce , částka, za každý ze dvou úkonů (návrh ve věci samé, předžalobní výzva). Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla rovněž určena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle ust. § 160 odst. l o. s. ř.