13 C 179/2024-16 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka , částka, , kterou se zavázala splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, v týdenních splátkách po , částka, . Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela, uhradila celkem pouze částku , částka, . Žalobkyně proto požadovala zaplacení dlužné částky , částka, a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Ze smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že účastníci dne , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, , poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Celkem měla tedy žalovaná žalobkyni vrátit částku , částka, , a to v 60 týdenních splátkách po , částka, . Dle vyúčtování žalobkyně uhradila žalovaná na dlužnou částku , částka, . Žalobkyně žalovanou vyzvala k uhrazení dlužné částky dopisem, který byl dle podacího archu odeslán dne , datum, , v němž jí stanovila lhůtu k plnění v délce 7 dnů od doručení upomínky.4. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to pokud jde o částku , částka, , neboť má za to, že výše uvedená smlouva nebyla platně uzavřena. Závěr o neplatnosti smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši , částka, uhradit dále částku , částka, označenou jako poplatek, sestávající ze tří položek (poplatek za úrok, administrativní činnost a hotovostní inkaso). Dle názoru soudu však takto sjednaný poplatek představuje pouze skrytý úrok a nikoli platbu za služby a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku. S ohledem na uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 70,89 % (RPSN 212,77 %) a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2021 cca 10 % ročně. Jelikož ujednání o úrocích je nezbytnou součástí smlouvy o úvěru a nejde oddělit od ostatního obsahu smlouvy, je nutno jako na nemravnou posoudit smlouvu jako celek., právnická osoba, ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku , částka, , přičemž na tuto pohledávku zaplatila , částka, . Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby uhradila zbytek bezdůvodného obohacení ve výši , částka, . Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí rovněž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků, které bylo předáno k poštovní přepravě dne , datum, . Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalované dne , datum, , přičemž žalobkyně žalované stanovila lhůtu k plnění v délce 7 dnů. Jelikož tak neučinila, dostala se od , datum, do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.6. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud vycházel rovněž ze skutečnosti, že neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch a žalované žádné náklady v řízení nevznikly.