13 C 211/2024-12 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, ve výši 15 % ročně, smluvní pokutu ve výši , částka, a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované částku ve výši , částka, , kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 40 % z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši , částka, ve lhůtě do , datum, . Kromě toho byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši , částka, . Žalovaná nezaplatila ničeho.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: z doložené smlouvy o úvěru soud zjistil, že skutková tvrzení jsou shodná s tvrzením žalobkyně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, RPSN u sjednaného úvěru činí 5 571,53 %. Smlouva odkazuje na sazebník žalobkyně.4. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to pokud jde o částku , částka, , neboť má za to, že výše uvedená smlouva nebyla platně uzavřena. Závěr o neplatnosti smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši , částka, uhradit dále úroky ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši , částka, . RPSN předmětného úvěru činí 5 571,53 %. Takto sjednanou výši úroků a roční procentní sazby nákladů považuje soud podle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) za neplatná ujednání, a to pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy, navíc ve spojení se sjednáním nejvyšší možné smluvní pokuty pro případ prodlení dle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2023 činila cca 10 % ročně. Jelikož ujednání o úrocích je nezbytnou součástí smlouvy o úvěru a nejde je oddělit od ostatního obsahu smlouvy, je nutno jako nemravnou posoudit smlouvu jako celek., právnická osoba, ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku , částka, , přičemž na tuto pohledávku ničeho nezaplatila a je tak povinna vrátit žalobkyni přijaté bezdůvodné obohacení v plné výši. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí rovněž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě k plnění odeslané žalované dne , datum, . Dle § 573 o. z. se předmětná výzva k plnění dostala do sféry žalované dne , datum, , přičemž žalobkyně žalované stanovila lhůtu k plnění v délce 3 dnů. Jelikož tak žalovaná neučinila, dostala se od , datum, do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.6. Ve zbylé části nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalované v rozsahu 37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. s povinností plnit k rukám advokáta podle ustanovení § 149 odst. l o. s. ř.