13 C 213/2024-51 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení, s kapitalizovaným úrokem, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky a smluvní pokutou ve výši , částka, s tím, že tento dluh vyplývá žalovanému z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., , Anonymizováno, : , IČO, . Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši , částka, , který žalovaný řádně vyčerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku věřiteli vrátit, a to spolu s příslušenstvím úvěru ve výši , částka, spočívajícím v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách ve výši , částka, , avšak tuto svoji povinnost řádně nesplnil, neboť na svůj dluh uhradil celkem toliko , částka, . V důsledku toho mu dle smlouvy vznikla další povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Následně původní věřitel Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Postoupení pohledávky žalobkyni bylo žalovanému oznámeno přípisem právního předchůdce žalobkyně ze dne , datum, . Žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky před podáním žaloby vyzývala, a to prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a závazek žalovaného splatit tento úvěr spolu s příslušenstvím ve výši , částka, ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Roční procentní sazba nákladů úvěru činila dle smlouvy 272,44 %. Pro případ porušení povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.7. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úroky, poplatky za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku v celkové výši , částka, ve sjednaných splátkách. RPSN úvěru činila 272,44 %. Taková smluvní ujednání má soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, za odporující dobrým mravům. Předmětná smlouva byla uzavřena s úroky, poplatky a náklady dosahujícími , částka, při poskytnutí úvěru ve výši , částka, a době splácení 14 měsíců. Podmínky smlouvy byly dle názoru soudu nastaveny extrémním způsobem v neprospěch žalovaného jako spotřebitele a nerovnováha, založená sjednáním nepřiměřeně vysoké úplaty za poskytnutí úvěru (RPSN daného úvěru činila 272,44 %, ačkoli obvyklá RPSN, za které banky v daném období poskytovaly úvěry na spotřebu, činila cca 10 %) navíc ve spojení se sjednáním nejvyšší možné smluvní pokuty pro případ prodlení dle zákona o spotřebitelském úvěru je v dané věci tak výrazná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Je nutné přihlédnout k tomu, že původní věřitel je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a jeho konání, kdy požaduje úplatu za poskytnutí úvěru významně vyšší, než je obvyklé, spoléhaje přitom na tíseň, nezodpovědnost, či malou finanční gramotnost dlužníků je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí a nebezpečné, protože jde ve své podstatě o obchod s chudobou. Původní věřitel při sjednávání těchto smluv zcela vědomě kalkuluje s tím, že ve společnosti existuje určitý, nikoli malý, počet osob, které nejsou schopny pochopit a vyhodnotit ujednání ve smlouvě. Takové jednání však nemůže požívat právní ochrany.12. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení jistiny poskytnuté původním věřitelem s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1. o.z. se žalovaný přijetím peněžité hotovosti obohatil o částku , částka, , přičemž právnímu předchůdci žalobkyně již uhradil částku , částka, . Proto soud uložil žalovanému, aby takto získané bezdůvodné obohacení ve výši , částka, žalobkyni, která nabyla pohledávku za žalovaným na základě řádně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě k úhradě dlužné částky ze dne , datum, , v rámci které žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do , datum, . Z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne , datum, . Protože žalovaný žalobkyni předmětnou částku ve lhůtě do , datum, nevrátil, dostal se následujícího dne, tedy , datum, do prodlení, a od tohoto data byl žalobkyni soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.13. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, a kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).14. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud vycházel rovněž ze skutečnosti, že neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.