13 C 381/2023-11 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 8. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 19 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 25. 11. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být vrácen spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč dne 2. 2. 2023, což žalovaný ani přes výzvu žalobkyně neučinil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Smlouva o podnikatelském úvěru ze dne 25. 11. 2022 dokládá, že účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázal vrátit dne 2. 2. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru. Poskytnutí jistiny dokládá Potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 11. 2022. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů soud nemá za prokázané, že by mezi ní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byla za úplatu v celkové výši 7 000 Kč poskytnuta částka 10 000 Kč se splatností do 2. 2. 2023. Úroková sazba byla sjednána ve výši 1 % denně. Takové ujednání má soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Ačkoli si je soud vědom, že každé sjednání úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, neospravedlňuje tato skutečnost dle názoru soudu stranami sjednanou úrokovou sazbu, která je zcela nemravná a pro dlužníka likvidační. Uvedená výše této sazby dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu úvěr byl poskytnut, a úvěr tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jestliže v daném období se úroková sazba u bankovních institucí pohybovala v rozmezí cca 8,00- 10,00 % za jeden rok (dle statistických údajů [obec] národní banky), tak pokud by soud připustil, že při nebankovní zápůjčce a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca třikrát vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbou ve výši okolo 30 % za jeden rok. Žalobkyní požadovaná výše úroků z poskytnutého úvěru se z tohoto pohledu jeví jako nepřiměřená (nemravná). V daném případě dospěl soud k závěru, že ujednání o úroku s ohledem na formulaci a podobu celé smlouvy nelze oddělit od ostatního obsahu, a je třeba proto mít za to, že neplatnou je celá smlouva. 9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 10 000 Kč, přičemž jí následně ničeho nevrátil. Žalovaný přijal plnění z neplatného právního úkonu, svou povinnost toto plnění v částce 10 000 Kč vydat zpět žalobkyni dobrovolně nesplnil, a proto v této části shledal soud podanou žalobu důvodnou. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k úhradě dluhu ze dne 24. 7. 2023, v rámci které žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 24. 7. 2023, přičemž podle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 27. 7. 2023. Protože žalovaný žalobkyni předmětnou částku ve lhůtě do 31. 7. 2023 nevrátil, dostal se následujícího dne, tedy 1. 8. 2023, do prodlení, a od tohoto data byl žalobkyni soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů. 10. V částce 9 500 Kč, představující poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč, s příslušenstvím pak soudu s ohledem na výše uvedené nezbylo než žalobu zamítnout. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly.