13 C 399/2023-23 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala vydání rozhodnutí soudu, jímž by bylo rozhodnuto o způsobu platby a hospodaření s výživným vůči žalované. Návrh odůvodnila tím, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 18. 11. 2013, č.j. 4 P 20/2008-414 byla [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa], uložena povinnost platit výživné pro v té době nezletilou [jméno], [datum narození] ve výši 1 400 Kč měsíčně s účinností od 1. 12. 2013, a to k rukám Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Plzni. [příjmení] jiná v průběhu vydaná rozhodnutí bylo dne 18. 2. 2022 vydáno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Plzni, kontaktní pracoviště [obec], č.j. 11998/22/RO, kterým byla dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte [celé jméno žalované] ode dne 1. 1. 2022 snížena z částky 1 508 Kč měsíčně na částku 494 Kč. Dále poté rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Plzni, kontaktní pracoviště [obec], ze dne 28. 2. 2022, č.j. 14587/22/RO byla dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte [celé jméno žalované] zvýšena z částky 494 Kč na částku 829 Kč, a to ode dne 1. 2. 2022. Dalším rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Plzni, kontaktní pracoviště [obec] ze dne 15. 6. 2022, č.j. 37879/22/RO, byla dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte [celé jméno žalované] ode dne 1. 6. 2022 snížena z částky 829 Kč měsíčně na částku 621 Kč. Dalším rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Plzni, kontaktní pracoviště [obec] ze dne 13. 10. 2022, č.j. 78777/22/RO, byla dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte [celé jméno žalované] ode dne 1. 9. 2022 snížena z částky 621 Kč měsíčně na částku 478 Kč. Důvodem změny výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte ve výše uvedených případech je skutečnost, že [celé jméno žalované] je příjemcem dávek důchodového pojištění. Podle ustanovení § 47g zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších změna a doplňků, jestliže dítě požívá důchod z důchodového pojištění, náleží mu příspěvek na úhradu potřeb dítěte, jen je-li vyšší, a to ve výši rozdílu mezi tímto příspěvkem a důchodem. S ohledem na výše uvedené vznikl rozdíl mezi příspěvkem na úhradu potřeb dítěte a dávky důchodového pojištění v měsících, kdy matka [jméno] [celé jméno žalované] hradila výživné vyšší než dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte vyplácený úřadem práce. V lednu 2022 tak žalované vznikl nárok na plnění ve výši 906 Kč, v období od února 2022 do května 2022 vznikl žalované nárok na plnění ve výši 2 284 Kč, v období od června 2022 do srpna 2022 vznikl žalované nárok na plnění ve výši 2 337 Kč a v září 2022 vznikl žalované nárok na plnění ve výši 922 Kč Celkem tak vznikl žalované za výše uvedená období nárok na vyplacení rozdílu mezi výživným a příspěvkem na úhradu potřeb dítěte ve výši 6 449 Kč. Žalobkyně s poukazem na ustanovení § 961 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, navrhla, aby soud rozhodl o způsobu platby a hospodaření s výživným. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že sdělila číslo účtu pro zaslání rozdílu mezi výživným a příspěvkem na úhradu potřeb dítěte. 3. Jelikož účastnice řízení souhlasily, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Zhodnocením předložených listin a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k závěru, že pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 11. 2013, č.j. 4 P 20/2008-414 byla matce žalované uložena povinnost platit v té době nezletilé žalované výživné ve výši 1 400 Kč měsíčně s účinností od 1. 12. 2013, a to k rukám žalobkyně. Žalobkyně svými rozhodnutími ze dne 18. 2. 2022, 28. 2. 2022, 15. 6. 2022 a 13. 10. 2022 rozhodla o změnách výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte náležejícího žalované, a to z důvodu, že žalovaná je příjemcem dávek důchodového pojištění. Podle ustanovení § 47g zákona o sociálněprávní ochraně dětí platí, že pokud dítě požívá důchod z důchodového pojištění, náleží mu příspěvek na úhradu potřeb dítěte, jen je-li vyšší, a to ve výši rozdílu mezi tímto příspěvkem a důchodem. Bylo zjištěno, že vznikl rozdíl mezi příspěvkem na úhradu potřeb dítěte a dávky důchodového pojištění v měsících leden 2022 až září 2022, kdy matka žalované hradila výživné vyšší, než kolik činila dávka pěstounské péče v podobě příspěvku na úhradu potřeb dítěte vyplácený žalobkyní, přičemž za uvedené měsíce vznikl žalované nárok na zaplacení částky ve výši 6 449 Kč sestávající z rozdílu mezi výživným a příspěvkem na úhradu potřeb dítěte. 5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). 6. Podle § 961 odst. 2 obč. zák. náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným. 7. V předmětném případě dospěl soud k závěru, že žalované vznikl vůči žalobkyni nárok na úhradu poměrné části rozdílu mezi výživným dle rozsudku zdejšího soudu ze dne 18. 11. 2013, č.j. 4 P 20/2008-414 a příspěvkem na úhradu potřeb dítěte za období od ledna 2022 do září 2022 v celkové výši 6 449 Kč a v souladu s ustanovením § 961 odst. 2 obč. zák. rozhodl o způsobu úhrady předmětné částky žalované tak, že žalobkyni uložil povinnost uhradit tuto částku na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, tedy převodem ve prospěch bankovního účtu výslovně označeného žalovanou. Soud dále rozhodl o způsobu platby a hospodaření s výživným pro případ úhrady výživného matkou žalované, a to tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit vzniklý případný rozdíl mezi výživným a příspěvkem na úhradu potřeb dítěte vždy souhrnně ročně za předchozí kalendářní rok, vždy do 20. dne prvního kalendářního měsíce, převodem ve prospěch bankovního účtu výslovně označeného žalovanou. Soud tedy zcela vyhověl důvodně podanému návrhu žalobkyně a rozhodl o způsobu platby a hospodaření s výživným jednak v souladu s návrhem žalobkyně, kterému žalovaná nijak neodporovala, jednak i v souladu se stanoviskem žalované. 8. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť v průběhu řízení žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení neuplatnil.