13 C 78/2024-19 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí soudu, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, se sjednaným úvěrovým rámcem , částka, , na základě které se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách stanovených na 2,5 % z výše sjednaného úvěrového rámce a splatných vždy 20. dne v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala částku ve výši , částka, , přičemž žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku , částka, . Nedílnou součástí úvěrové smlouvy se staly úvěrové podmínky. Jelikož žalovaná porušila svoji povinnost hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění dle úvěrových podmínek a úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně žalovanou o zaplacení celé dlužné částky upomínala, avšak žalovaná na výzvy nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dluží žalobkyni částku v celkové výši , částka, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , poplatků za pojištění ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, . Smluvní pokuta za prodlení žalovaného s úhradou měsíční splátky úvěru byla sjednána na , částka, , přičemž vzhledem k opakujícímu se prodlení žalované s úhradou splátek vyúčtovala žalobkyně žalované smluvní pokutu v celkové výši , částka, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě žalobkyní předložených listin a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu: Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a úvěrových podmínek vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely tuto smlouvu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, , z něhož žalovaná načerpala částku ve výši , částka, . Úvěr byl žalované poskytnut s úrokovou sazbou ve výši 23,9 % ročně a měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,5 % ze sjednaného úvěrového rámce. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že v průběhu trvání úvěrového vztahu uhradila žalovaná žalobkyni na poskytnutý úvěr toliko částku , částka, . Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy v důsledku prodlení žalovaného s úhradou svých smluvních závazků. Úvěrový vztah trval do dne zesplatnění úvěru ze strany žalobkyně, tj. do dne , datum, . Z předžalobní výzvy k plnění včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 1751 odst. l a 3 obč. zák. lze část obsahu smlouvy určit i pouhým odkazem na obchodní podmínky vypracované odborovými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám uzavírajícím smlouvu známy.7. Podle § 1968 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 2048 obč. zák. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet prostřednictvím sjednaných splátek. Zatímco žalobkyně řádně poskytla žalované peněžní prostředky a splnila tak svou povinnost plynoucí jí z uzavřené smlouvy o úvěru, tak žalovaná své povinnosti splácet čerpaný úvěr řádně a včas nedostála. Přitom žalovaná nárok žalobkyně nijak nezpochybnila a v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by na svůj dluh zaplatila něčeho nad rámec tvrzení žalobkyně či že by žalovaná pohledávka zanikla jinak. Výši sjednané smluvní pokuty považoval soud za přiměřenou a odpovídající spotřebitelské ochraně proti nepřiměřeným smluvním ujednáním. Soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl a přiznal žalobkyni podle ustanovení § 1970 obč. zák. i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů na právní zastoupení, které sestávají z odměny stanovené podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a paušální náhrady výdajů stanovené podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce , částka, za každý ze tří úkonů právní služby, jakož i z DPH ve výši 21 % z výše uvedených částek (vyjma soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o. s. ř., což je , částka, . Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Povinnost žalované nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.