5 C 176/2024-11 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku , částka, s úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 15% a smluvní pokutu ve výši , částka, s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku , částka, , kterou se žalovaný se zavázal spolu s úroky ve výši 40% měsíčně vrátit ve splátkách minimálně ve výši úroku. Žalovaný neuhradil ničeho. Alternativně navrhla věc posoudit dle zásad bezdůvodného obohacení.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud došel ke skutkovému závěru, který se shoduje se žalobním tvrzením. RPSN předmětné smlouvy činí 5 521,74%.Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Ve věci , spisová značka, Nejvyšší soud ČR judikoval, že běžný klient úvěrové společnosti nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.Soud posoudil věc podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, s ohledem na přemrštěnou úrokovou sazbu ve výši 40% měsíčně, díky níž je RPSN přes 5 500 %. Taková úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy a vrhá dlužníky do ještě větší tísně, než ve které byli v době uzavření smlouvy. Žalobkyně ostatně sama alternativně navrhla požadovat po žalovaném vrácení částky odpovídající bezdůvodnému obohacení, požaduje vrátit pouze zaslanou jistinu. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že zaslanou peněžní částku nevrátil, proto mu soud uložil povinnost uhradit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti určené v předžalobní výzvě ze dne , datum, , kde byla stanovena splatnost v trvání tří dnů, neboť pokud je neplatná celá smlouva, tak včetně ujednání o podmínkách splácení úvěru.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně měla pouze částečný úspěch ve věci.