6 C 127/2023-17 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 214,61 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum]. Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč Smlouva byla uzavřena mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], se sídlem [adresa], kdy dne [datum] došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávky k postoupení pohledávky na společnost [právnická osoba] [právnická osoba], která následně dne [datum] v souladu s ustanovením § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů zanikla bez likvidace v souladu s projektem fúze sloučením se společností žalobkyně. Žalovaná se zavázala platit ode dne čerpání úvěru úrok ve výši 18% ročně. Dále se zavázala platit poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou a poplatek za vedení účtu, vše splatné měsíčně, a to vždy k poslednímu kalendářnímu dni v měsíci. Žalovaná se zavázala splácet úvěr průběžně, a to vkladem v jakékoliv výši. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila své závazky ze smlouvy řádně, ovšem žalovaná se dopustila porušení smluvních ujednání, kdy překročila sjednanou výši kontokorentního úvěru. Následně toto nepovolené přečerpání nevyrovnala, v důsledku čehož na jejím účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Žalovaná svou povinnost řádně nesplnila, přestože byla prostřednictvím právní předchůdkyně žalobkyně vyzvána k úhradě. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dne [datum] přistoupila k zesplatnění celého úvěru a zároveň odstoupila od úvěrové smlouvy ze dne [datum]. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy byl poskytnut žalované kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala platit vedle úvěru i úrok ve výši 18% ročně, poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou a poplatek za vedení účtu, své povinnosti však řádně neplnila. Žalovaná překročila sjednanou výši kontokorentního úvěru, čímž se dopustila porušení smluvních ujednání, kdy následně toto nepovolené přečerpání nevyrovnala, v důsledku čehož na jejím účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušných ustanovení úvěrové smlouvy, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a úvěr ke dni [datum] zesplatnila, a žádala o zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Následně právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s příslušnými ustanoveními úvěrové smlouvy od úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] odstoupila. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z., dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku neuhradila, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně zákonných úroků, jejichž výše vyplývá ze shora uvedené smlouvy o úvěru, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 641 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 214,61 Kč sestávající z částky 1 860 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. a z částky 1 860 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 280 Kč ve výši 1 361 Kč.