6 C 163/2023-13 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 538,62 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 605 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, z částky 605 Kč od 8. 8. 2021 do zaplacení, z částky 605 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení, z částky 605 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení, z částky 10 877,90 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, z částky 605 Kč od 8. 11. 2021 do zaplacení, z částky 9 064,72 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, z částky 521 Kč od 9. 12. 2021 do zaplacení a z částky 6 050 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o podnájmu motorového vozidla [číslo] ze dne 1. 10. 2019 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované do užívání vozidlo Hyundai i30,1.4 T-GDI 103kW, [registrační značka]. Žalované v souvislosti s touto smlouvou vznikla povinnost hradit pravidelné měsíční nájemné ve výši 6 090 Kč bez DPH (7 368,90 Kč včetně DPH) při měsíčním povoleném nájezdu 1 666 km, a to po dobu 36 měsíců. Žalobce a žalovaná dále uzavřeli dne 24. 5. 2021 dodatek ke smlouvě o podnájmu, kterým došlo k navýšení nájemného na částku ve výši 8 990 Kč bez DPH (10 877,90 Kč včetně DPH) a zároveň k navýšení povoleného nájezdu na 2 500 km měsíčně. Svoji povinnost žalovaná řádně neplnila, neuhradila nájemné za měsíc říjen a listopad 2021 a dále se žalovaná dopustila s předmětným vozidlem přestupku. Žalobkyně odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovanou k navrácení předmětu nájmu, která tak učinila dne 18. 11. 2021. Žalobkyně požadovala zaplacení částky ve výši 521 Kč za spáchaný přestupek, úhradu způsobené škody na vozidle ve výši 5 000 Kč (6 050 Kč včetně DPH) a dále přiznání nákladů řízení ve výši 10 621 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Podle § 2215 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu. Podle § 2944 o. z., každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena dne 1. 10. 2019 smlouva o podnájmu osobního dopravního prostředku Hyundai i30,1.4 T-GDI 103kW, [registrační značka] [číslo]. Na základě této smlouvy bylo žalované poskytnuto dne 9. 10. 2019 k užívání vozidlo, které následně žalovaná užívala. Žalovaná se zavázala platit pravidelné měsíční nájemné ve výši 6 090 Kč bez DPH (7 368,90 Kč včetně DPH) při měsíčním povoleném nájezdu 1 666 km po dobu 36 měsíců. Žalobce a žalovaná dále uzavřeli dne 24. 5. 2021 dodatek ke smlouvě o podnájmu, kterým došlo k navýšení měsíčního nájemného na částku ve výši 8 990 Kč bez DPH (10 877,90 Kč včetně DPH) a zároveň došlo k navýšení povoleného nájezdu na 2 500 km měsíčně s účinností od 1. 6. 2021. Žalovaná svou povinnost řádně a včas neplnila, opakovaně byla ze strany žalobkyně vyzývána k úhradě a za měsíce říjen a listopad 2021 neuhradila na nájemné ničeho. Žalobkyně v souladu s příslušnými ustanoveními smlouvy od smlouvy odstoupila a současně žalovanou vyzvala k navrácení vozidla. Žalovaná vozidlo dne 18. 11. 2021 vrátila žalobkyni. Jak vyplývá z předávacího protokolu, žalovaná způsobila na vozidle škodu ve výši 5 000 Kč (6 050 včetně DPH), kdy z příslušných ustanovení smlouvy vyplývá, že žalovaná nesla riziko za poškození a ztráty vozidla až do okamžiku řádného předání vozidla. Žalobkyně zaslala dne 18. 7. 2023 výzvu k úhradě, na níž žalovaná nereagovala a dlužnou částku neuhradila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalované. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 621 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 182 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 538,62 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 800 Kč ve výši 1 639 Kč.