8 C 153/2023-11 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 8. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 25 270 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne 23. 12. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázal splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 270 Kč v týdenních splátkách po 455 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, uhradil celkem pouze částku 2 000 Kč. Žalobkyně proto požadovala zaplacení dlužné částky 25 270 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 17. 2. 2023 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručeny do vlastních rukou. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání. Ze smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že účastníci dne 23. 12. 2021 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 2 970 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč Celkem měl tedy žalovaný žalobkyni vrátit částku 27 270 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč. Dle vyúčtování žalobkyně uhradil žalovaný na dlužnou částku 2 000 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky dopisem, který byl dle podacího archu odeslán dne 14. 12. 2022, v němž mu stanovila lhůtu k plnění v délce 7 dnů od doručení upomínky. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to pokud jde o částku 13 000 Kč, neboť má za to, že výše uvedená smlouvy nebyla platně uzavřena. Závěr o neplatnosti smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč uhradit dále částku 12 270 Kč označenou jako poplatek, sestávající ze tří položek (poplatek za úrok, administrativní činnost a hotovostní inkaso). Dle názoru soudu však takto sjednaný poplatek představuje pouze skrytý úrok a nikoli platbu za služby a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku. S ohledem na uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 66,44 % (RPSN 206,15 %) a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2021 cca 10 % ročně. Jelikož ujednání o úrocích je nezbytnou součástí smlouvy o úvěru a nejde oddělit od ostatního obsahu smlouvy, je nutno jako na nemravnou posoudit smlouvu jako celek. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 15 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný na tuto pohledávku zaplatil 2 000 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby uhradil zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 13 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu rovněž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky, které bylo předáno k poštovní přepravě dne 14. 12. 2022. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 19. 12. 2022, přičemž žalobkyně žalovanému stanovila lhůtu k plnění v délce 7 dnů. Jelikož tak neučinil, dostal se od 27. 12. 2022 do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy soud žalobu zamítl ve zbývajícím rozsahu, tedy v již uhrazené části půjčené jistiny s příslušenstvím. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud vycházel rovněž ze skutečnosti, že neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.