8 C 182/2023 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli prostřednictvím internetové domény smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku ve výši , částka, a tuto svoji povinnost dne , datum, splnila. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit včetně sjednaných úroků ve výši , Anonymizováno, denně z poskytnuté částky do , datum, , což však neučinila. Žalobkyně po žalované požadovala rovněž smluvní pokutu vyčíslenou na , částka, .Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celou dobu řízení pasivní.Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.V předmětné věci bylo z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soudem zjištěno, že tuto uzavřela žalobkyně se žalovanou, přičemž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit ve lhůtě do třiceti dnů vrátit, a to společně s úrokem ve výši 0,9 % denně z poskytnuté částky, který v kapitalizované podobě činil , částka, . Dále byla uvedené smlouvě sjednána pro případ prodlení smluvní pokuta, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Z potvrzení o provedené platbě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku ve výši , částka, .Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o zápůjčce za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla měl vedle poskytnuté jistiny uhradit žalobkyni úrok ve výši 0,9 % denně z dlužné částky, což představuje úrok ve výši , Anonymizováno, % ročně. Takové ujednání pak má soud dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) za neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2021 nepřevyšoval cca , Anonymizováno, ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Navíc soud poukazuje na skutečnost, že i smluvní pokuta byla ujednána na samé horní hranici její akceptovatelné výše, a celé vyznění smlouvy je tedy ve zřejmé nerovnováze v neprospěch žalované jako spotřebitele. Vzhledem k výše uvedenému posoudil soud uvedenou smlouvu nemravnou jako celek, a dospěl k závěru o její absolutní neplatnosti.S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku , částka, , kterou je povinna žalobkyni vrátit. Z žalobních tvrzení, které žalovaná nevyvrátila vyplývá, že ta na svůj dluh ničeho neuhradila, a proto jí bylo soudem uložena vrátit poskytnutou jistinu žalobkyni, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od , datum, , kdy se žalovaná ocitla v prodlení. , adresa, k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu.Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal, protože byli oba v řízení přibližně stejně úspěšní.