8 C 36/2024 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce. Smlouva byla uzavřena dne , datum, a na jejím základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, , odměnou za administrativní činnost ve výši , částka, a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , a to formou 58 týdenních splátek po , částka, . Ode dne , datum, do zaplacení byla v souladu s čl. 1.2 smluvních podmínek dlužná jistina úročena úrokem ve výši 23,72 % ročně. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky uhradil částku , částka, , a to na jistinu , částka, , na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy , částka, , na poplatek za administrativní činnost , částka, a na poplatek za hotovostní inkaso splátek , částka, . Poslední platba na pohledávku byla žalovaným uhrazena dne , datum, . Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne , datum, postoupena žalobkyni. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství částku , částka, , z toho jistina byla ve výši , částka, a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Za období od postoupení pohledávky ke dni podání této žaloby bylo žalovaným uhrazeno celkem , částka, .2. V průběhu řízení vzala žalobkyně svoji žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I., neboť žalovaný po podání žaloby, tj. dne , datum, , uhradil žalobkyni na svůj dluh částku ve výši , částka, , kterou žalobkyně započetla v celém rozsahu na jistinu a žádala, aby jí soud přiznal částku , částka, představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do , datum, , částku , částka, představující kapitalizovaný úrok do , datum, , částku , částka, představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od , datum, do , datum, a částku , částka, , představující kapitalizovaný úrok od , datum, do , datum, , celkem tedy částku , částka, .3. Soud následně řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř., když souhlas žalovaného nebyl nutný, protože ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.6. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný a společnost , právnická osoba, , uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, , poplatkem za administrativní činnost ve výši , částka, a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , celkem se tak zavázal vrátit , částka, v 58 týdenních splátkách po , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován oznámením datovaným dne , datum, , když toto mu na základě podacího lístku bylo odesláno dne , datum, . Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, , kdy z podacího lístku bylo prokázáno, že dne , datum, byla výzva zaslána s tím, že žalovaný byl vyzýván k plnění nejpozději do , datum, . Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil před podáním žaloby částku , částka, a v průběhu řízení pak částku , částka, . Bylo případně na žalovaném, aby prokázal jinou výši úhrady dlužné částky, ale nestalo se tak.7. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o půjčce neplatnou. Závěr o neplatnosti smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši , částka, uhradit v 58 týdenních splátkách dále částku , částka, . Tento poplatek je sice ve smlouvách rozdělen na tři části (poplatek za úrok, administrativní činnost a hotovostní inkaso), nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobkyně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 74 % ročně a RPSN ve výši 195,06 % a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2015 činila cca 8 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků, potažmo RPSN, akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání té které smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).8. S ohledem na shora uvedené závěry měla žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám, když z hlediska právního posouzení se jednalo o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku , částka, . Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný již před výzvou k zaplacení pohledávky uhradil žalobkyni více, než činilo bezdůvodné obohacení a celkem vrátil žalobkyni zpět částku , částka, .9. Nárok na náhradu nákladů řízení by dle § 142 odst. 2 měl procesně úspěšný žalovaný, ale vzhledem ke skutečnosti, že nebylo zjištěno, že by mu jakékoli náklady řízení vznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.