8 C 76/2024-13 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se žalobou, podanou dne , datum, u zdejšího soudu, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně s odůvodněním, že se žalovanou dne , datum, uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala spolu se souhrnným poplatkem , částka, uhradit v týdenních splátkách po , částka, se splatností smlouvy , datum, . Žalovaná uhradila pouze částku , částka, .Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celou dobu řízení pasivní.Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř.Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo doloženo, že žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen ,,Smlouva"), na jejímž základě byla žalované poskytnuta v hotovosti částka , částka, , což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zavázala uhradit poplatek ve výši , částka, představující úrok ve výši , částka, , poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , celkem se tak zavázala uhradit částku , částka, , a to ve formě 60 týdenních splátek po , částka, . Nedílnou součástí Smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně Smlouvy. V čl. II Smlouvy byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 70,89 % ročně. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že RPSN v daném případě činí 212,77 %. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem, který jí byl dle kopie podacího archu , právnická osoba, odeslán dne , datum, . V upomínce byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu ve lhůtě 7 dnů od obdržení uvedeného dopisu. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem částku , částka, , bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z."), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o zápůjčce za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které byly sjednán ve výši 70,89 % ročně a se zápůjčkou se dále pojily další náklady, takže roční procentní sazba nákladů uvedené zápůjčky dosahovala přes 212 %. Ujednání o sjednané výši úroku i dalším povinném poplatku , částka, za zpracování tak má soud za neplatné, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Poskytovatel úvěru má povinnost uvést ve smlouvě o spotřebitelském úvěru roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 212,77 %. Soud zjistil, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu se v roce 2021 pohybovala okolo 8,28 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Sjednaná výše úroků v podobě 70,89 % ročně je rovněž nepřiměřená, když v roce 2021 se dle zjištění soudu průměrná výše úrokových sazeb poskytovaných peněžními ústavy pohybovala okolo 6,5 %. V této souvislosti soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, a to na rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , které za přiměřený úrok udává takový úrok, který nepřevyšuje trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného peněžními ústavy. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb,, občanský zákoník (dále jen ,,o. z."). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňovala výši sjednaného úroku jakýmkoli způsobem měnit oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku , částka, . Po provedeném dokazování viz výše vyplynulo, že žalovaná uhradila částku , částka, . Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení v částce , částka, uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud stanovil na , datum, , když dle předžalobní upomínky je zřejmé, že žalovaná byla vyzvána k vrácení finančních prostředků dopisem odeslaným dne , datum, a uhradit svůj dluh měla ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalované dne , datum, a do 7. dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu.Vzhledem k tomu, že pro absolutní neplatnost smlouvy žalobce nemá nárok na úhradu smluveného příslušenství, soud žalobu ve zbývající části jako nedůvodnou ve výroku II. zamítl.Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Protože však nebylo zjištěno, že by žalovanému jakékoli náklady řízení vznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal.