11 C 58/2025-49 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, l., Anonymizováno, ., se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které mu prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz poskytla částku , částka, , kterou se žalovaný ve smlouvě zavázal spolu se poplatky a úroky. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, s jednotlivými splátkami se tak dostal do prodlení. Žalobkyně tak eviduje po zohlednění dílčích plateb ze strany žalovaného pohledávku ve výši , částka, .2. Žalobkyně následně doplnila žalobu podáním ze dne , datum, , v němž zároveň vzala co do částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně ode dne , datum, žalobu zpět. Doplnila, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v souhrnu částku , částka, , což doložila potvrzeními banky o provedené transakci. Zároveň upřesnila, že žalovaný před podáním žaloby uhradil předchůdkyni žalobkyně na splátkách , částka, a následně dne , datum, uhradil žalobkyni , částka, .3. Žalovaný navrhl svým podáním ze dne , datum, zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žaloba je neurčitá například stran tvrzení, v jakých částkách a kdy byl úvěr poskytnut. Žalovaný však připustil, že se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které čerpal úvěr, avšak tato částka byla již uhrazena částkou , částka, . Má za to, že na úvěr zbývá doplatit , částka, . Namítá dále, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, když v této smlouvě byla sjednaná úroková sazba ve výši 146,949 %, která je dle žalovaného v rozporu s dobrými mravy. Dále žalovaný namítá, že smlouva byla uzavřena v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, když předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalovaného řádně splácet požadovaný úvěr.4. Žalovaný následně podáním ze dne , datum, po doplnění důkazů ze strany žalobkyně upřesnil, že ke dni , datum, dluží žalobkyni , částka, . Ostatní nároky žalobkyně má žalovaný za nedůvodné a neopodstatněné.5. Mezi stranami bylo nesporné, že předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . se žalovaným uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovanému poskytla plnění. Výši tohoto plnění vzal soud za prokázanou z žalobkyní doložených potvrzení o poskytnutých transakcí (viz č. l. , Anonymizováno, až , Anonymizováno, ), z nichž vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr v celkové částce , částka, , což je ostatně, jak vyplývá z vyjádření žalovaného ze dne , datum, , mezi účastníky též nesporné. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr před postoupením pohledávky uhradil , částka, . Soud však vycházel z tvrzení žalovaného, které je pro žalobkyni příznivější, když žalovaný tvrdil, že uhradil pouze , částka, . Soud z tohoto tvrzení vycházel, když jeho tvrzení je podloženo transakční historií předloženou žalobkyní. Dále bylo mezi stranami nesporné, že žalovaný dne , datum, uhradil žalobkyni částku ve výši , částka, . Nárok z výše uvedené smlouvy přešel na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný informován písemným oznámením, což žalovaný též nerozporuje.6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1811 odst. 1 obč. zák. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Dle ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 věta první obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Soud se ztotožňuje s argumentací v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2020 č. j. 25 Co 406/2019-70, kde rozhodoval o odvolání proti rozsudku zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, , a shledal obdobnou smlouvu absolutně neplatnou. Krajský soud v předmětném rozsudku, na rozdíl od soudu prvního stupně, podle kterého účastníci uzavřeli platnou smlouvu o úvěru a neplatné je pouze jejich ujednání o úrocích, dospěl k závěru, že úvěrová smlouva se zjevně příčí dobrým mravům a jako taková je jako celek podle § 588 věta první občanského zákoníku neplatná. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti a aplikace ustanovení § 577 obč. zák., je vyloučena. Na tomto závěru nic nemění zjištění, že výše úroku byla ve smlouvě sjednána transparentně a že žalobkyně vůči žalovanému splnila i informační povinnosti, které jí plynou ze zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud ale měl žalovaný z poskytnutých prostředků hradit úroku ve výši 146,95 % ročně, tak nelze k jinému závěru dojít. Výši úroků je nutno posuzovat v době vzniku smluvního vztahu. Ve věci sp. zn. 8 Tdo 699/2017 Nejvyšší soud judikoval, že co se týče občanskoprávní judikatury, tato považuje za nepřiměřenou úrokovou míru ve výši 60 %, jež podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry. Obdobně judikoval Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kde uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Ve věci sp. zn. 21 Cdo 5254/2016 Nejvyšší soud shledal nemravnou úrokovou sazbu ve výši 66 % ročně. V předmětném případě činí úroková sazba 69,11 % ročně a RPSN úvěru činí 95,8 %. Takto sjednanou výši úroků a RPSN shledal soud jako rozpornou s dobrými mravy, neboť nelze odhlédnout od toho, že v době uzavření předmětné smlouvy činila obvyklá výše úroků i RPSN, za které banky v daném období poskytovaly úvěry na spotřebu, cca 10 % ročně. Podle výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. I pokud by soud připustil, že při nebankovnímu úvěru a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbu úroků a RPSN ve výši okolo 30 %. Žalobkyní požadovaná sazba úroků a výše RPSN poskytnutého úvěru se z tohoto pohledu jeví jako zcela zjevně nepřiměřená (nemravná).8. S ohledem na výše uvedené soud posoudil doloženou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, žalovaný se tedy vyplacením jistiny pouze bezdůvodně obohatil o , částka, , přičemž žalobkyni již zaplatil celkem , částka, , proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , co by rozdíl mezi shora uvedenými částkami. Soud přiznal žalobkyni i úroky z prodlení z této částky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode meritorního rozhodnutí v této věci, když až tímto rozhodnutím bylo postaveno najisto v jaké výši a z jakého titulu má žalovaný žalobkyni dlužnou částku hradit. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.9. Soud výrokem I. v souladu s § 96 odstavce 2 o.s.ř. zastavil řízení co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, , neboť žalobkyně vzala v tomto rozsahu řízení zpět, a to ještě před prvním jednáním ve věci.10. Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 48,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,7 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému nálež