11 C 93/2025-34 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky ve výši , částka, a žalovaná se je zavázala spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím vrátit, což však nesplnila na výzvu soudu žalobkyně svým podáním ze dne , datum, doplnila tvrzení ohledně samotného procesu uzavření smlouvy, kde zdůraznila, že žalobkyně užívá webové rozhraní, které je obdobou internetového bankovnictví. Vlastnictví účtu bylo ověřeno prostřednictvím bankovního výpisu z bankovního účtu a kopií občanského průkazu. Obecně popsala, že klient se nejprve zaregistruje na stránkách poskytovatele vyplněním registračního formuláře, kde uvede své osobní a kontaktní údaje. Dále klient projeví svou vůli zaškrtnutím políček v registračním formuláři, kde potvrzuje nakládání s osobními údaji a poučení. Klient je vždy vyzván k potvrzení odeslání žádosti. V případě schválení žádosti přistoupí klient ve svém klientském účtu k „elektronickému podpisu“ rámcové smlouvy a rozhodčí doložky. Klient dle tvrzení žalobkyně smlouvu podepsal tím, že do webového rozhraní spravovaného žalobkyní vepsal SMS kód, který žalobkyně zaslala žalované na telefonní číslo , tel. číslo, v registraci. Sjednání úvěrové smlouvy dle žalobkyně dokládá i transakční historie, když žalovaná úvěr čerpala a částečně splácela. Vyjádřením ze dne , datum, žalobkyně v reakci na vyjádření žalované doplnila tvrzení a důkazy zejména ohledně posouzení úvěruschopnosti klienta.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že sice připustila, že dne , datum, uzavřela úvěrovou smlouvu, nicméně namítala, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované, namítala neplatnost smlouvy z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy a namítala též, že smlouva kontraktačním procesem nebyly naplněny zákonné požadavky daného právního jednání, proto je smlouva absolutně neplatná. Žalovaná sporuje, že byla úvěrová smlouva vůbec uzavřena. Žalovaná v případě, že by soud uložil zaplatit jakýkoli nárok žalobkyně, žádá o možnost plnění ve splátkách po , částka, .3. Žalobkyně se k jednání nedostavila, z jednání se omluvila.4. Soud provedl důkaz žalobkyní předloženou smlouvou o úvěru ze dne , datum, , z níž zjistil, že originál tohoto dokumentu je v elektronické podobě, který je elektronicky podepsán pouze prostým, nikoli uznávaným elektronickým podpisem žalované. Jedná se pouze vypsané jméno žalované prostřednictvím textového editoru neobsahující žádný certifikát, tedy tím spíše neobsahující certifikát, na kterém je podpis založen a bylo by ho možné podle identifikátoru elektronické podatelny považovat za důvěryhodný, nejedná se o kvalifikovaný certifikát vystavený akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb v ČR. Z tohoto dokumentu soud tedy nemohl dovodit, že žalovaná smlouvu prokazatelně podepsala, tedy že byla uzavřena smlouva o úvěru a co bylo případně jejím obsahem. Proto žalobkyni s poučením podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyzval, aby doložila uzavření předmětné smlouvy včetně jejího obsahu, jiné důkazy o uzavření půjčky navrženy nebyly, vyjma důkazů předložených v žalobě. I přes žalobkyní doplněné tvrzení a navržené důkazy, soud neměl uzavření smlouvy v předloženém znění za prokázané. Žalobkyní navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru kybernetiky i skutečnost, že dokumenty žalobkyně jsou opatřeny časovým razítkem, na tomto závěru nejsou sto cokoli změnit, neboť ze shora uvedených tvrzení dovodit, že žalovaná uzavřela smlouvu v žalobkyní předloženém znění, když tento elektronický dokument nebyl nijak zajištěn proti případným následným změnám a nebyl prokazatelně opatřen podpisem žalované, tedy nebylo prokázáno, že se žalovaná seznámila s jeho obsahem a s tímto obsahem souhlasila, jak bylo uvedeno výše. Žalobkyní tvrzeným a doloženým způsobem ověřování totožnosti totiž nelze vyloučit, že smlouvu uzavřel někdo jiný, na základě legálně či nelegálně získaných přístupových dat. Nelze ani zjistit, jaké konkrétní dokumenty žalovaná případně schvalovala, resp. jak je zabezpečen obsah dokumentu, a nelze ani vyloučit změnu obsahu dokumentu po jejím případném odsouhlasení žalovanou, když smlouva není opatřena originálním autentickým podpisem žalované.5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Soud uzavřel, že žalobkyně sice neprokázala, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, avšak mezi účastníky bylo nesporné, že žalované zaslala částku , částka, , přičemž tato částka, jak bylo zdůvodněno shora, byla zaslána žalované bez prokázaného právního důvodu. Tím se žalovaná obohatila, byla povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Nesporné bylo zároveň i to, že žalovaná následně žalobkyni zaslala postupně částku v celkové výši , částka, . Proto soud žalobě co do rozdílu částek 20 000 a , částka, vyhověl. Protože žalovaná částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, žalobkyni nevrátila ani po výzvě, prostřednictvím které žalobkyně po žalované požadovala dlužnou částku uhradit (tedy po , datum, , když výzva na zaplacení dlužné částky do 14 dnů byla ze dne , datum, ), byla žalovaná od následujícího dne po uplynutí lhůty uvedené v této výzvě v prodlení. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení až od , datum, , tedy méně. Soud proto vyhověl žalobě pouze v části na zaplacení zaslané peněžní částky spolu s úrokem z prodlení, a to dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Soud přiznal též žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souladu s § 513 občanského zákoníku ve výši , částka, , které vznikly v souvislosti s uplatňováním práva žalobkyní (resp. jejích zaměstnanců) na zaplacení dlužné částky. Jedná se zejména o upozornění žalované na nesplácení dlužné částky a následně písemné upomínání ze dnů , datum, a , datum, . Soud vyhověl žádosti žalované a rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a to především s ohledem na majetkové možnosti žalované, která uvedla, že v současné době je nezaměstnaná, avšak sama uvedla, že je schopna částku ve výši , částka, splácet. Soud tak má za to, že je i v zájmu žalobkyně, aby byla žalované uložena povinnost splatit dlužnou částku formou splátkového kalendáře, který následně umožní splacení celé dlužné částky bez dalšího navyšování nákladů.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 7,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,56 % a úspěchu žalované v rozsahu 46,44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .