13 C 256/2025-20 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že v období od , datum, do , datum, byla ve , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , adresa, žalované poskytnuta zdravotní péče, kterou je povinna uhradit z vlastních zdrojů, jelikož žalovaná, občanka , Anonymizováno, , Anonymizováno, , nebyla v rozhodném období zdravotně pojištěna. O této skutečnosti byla žalovaná informována podepsáním Hlášení o ošetření nepojištěného pacienta v rámci , Anonymizováno, , adresa, a s výše uvedeným vyslovila souhlas. Za poskytnutou zdravotní péči byla žalované vystavena faktura č. , hodnota, na částku , částka, , se splatností , datum, , kterou žalovaná převzala a podepsala. Jelikož žalovaná na předmětnou fakturu ničeho neuhradila, byla jí dne , datum, zaslána upomínka s výzvou k plnění. Žalovaná však žalobkyni doposud ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru: Z faktury č. , hodnota, vystavené dne , datum, a splatné dne , datum, se podává, že žalobkyně vyúčtovala žalované za zdravotní péči poskytnutou jí ve dnech , datum, až , datum, na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, částku , částka, . Žalovaná se zavázala tuto částku uhradit jako samoplátkyně, což stvrdila svým podpisem. Totožnost žalované ověřila žalobkyně z průkazu totožnosti č. , IBAN, . Z ověření platnosti pojištění zjistil soud, že žalovaná ke dni poskytnutí zdravotní péče nebyla pojištěna v rámci systému veřejného zdravotního pojištění. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzývána upomínkou ze dne , datum, , která jí byla zaslána na kontaktní adresu, kterou uvedla žalovaná.5. Podle § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Podle odst. 2 tohoto ustanovení zaplatí příkazce poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.6. Podle § 41 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, podle kterého je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen mj. uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou. Žalovaná nebyla ke dni poskytnutí zdravotní péče zdravotně pojištěna, a proto je povinna poskytnutou péči uhradit z vlastních prostředků. Poskytnutím služby tak došlo k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí lékařské péče, přičemž k úhradě je z důvodu absence jejího pojištění povinna žalovaná (§ 41 zákona č. 372/2011 Sb.). Žalovaná však tuto svoji povinnost nesplnila, jelikož v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by svůj dluh zaplatila, s tím, že i samotný nárok se žalované nepodařilo zpochybnit. Za všech shora uvedených skutečností soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl a stanovil žalované povinnost zaplatit dlužnou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení stanoveným podle § 1970 obč. zák. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje , částka, .