13 C 274/2025-33 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a náklady spojenými s uplatněním pohledávky. V žalobě uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, za úrok ve výši 15 % měsíčně. Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr hradit žalobkyni spolu s úroky v měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne , datum, . Žalovaná dlužnou splátku neuhradila ani poté, co ji žalobkyně o zaplacení opakovaně upomínala. V důsledku trvajícího prodlení žalované přistoupila žalobkyně k zesplatnění dluhu a vyzvala žalovanou k úhradě neuhrazené jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Dále žalobkyně uplatnila náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Žalobkyně žalovanou písemně vyzvala k plnění ve lhůtě do , datum, . Žalobkyně rovněž uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě dokumentace předané žalovanou, jakož i na základě jejího prohlášení a na základě informací získaných z externích zdrojů (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ). Na základě posouzení úvěruschopnosti žalované dospěla žalobkyně k závěru, že po započtení všech závazků a rezerv je finanční měsíční zůstatek žalované , částka, , což představuje dostatečný zůstatek na splácení měsíční splátky úvěru ve výši , částka, .2. Žalovaná uvedla, že považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, a to s ohledem na roční procentní sazbu nákladů ve výši 436 %. Obvyklá (průměrná) výše roční procentní sazby nákladů spotřebitelských úvěrů pro domácnost činila v době uzavření smlouvy 9,13 %, z čehož je zřejmé, že RPSN úvěru poskytnutého žalované je přibližně 48 násobkem obvyklé (průměrné) výše RPSN požadované poskytovateli úvěrů v době uzavření smlouvy. Judikatorní strop se přitom ustálil na maximálně čtyřnásobku navýšení obvyklé výše RPSN, aby šlo o dohodu v souladu s dobrými mravy. Žalobkyně navíc neposkytuje úvěry jen za extrémně vysokou cenu, ale jejich plnění si dále zajišťuje sankcemi, mezi jinými například i úhradou účelně vynaložených nákladů, ohledně jejichž výše je spotřebitel odkázán až na Sazebník a jejichž účelnost a výši si tak určuje žalobkyně sama zcela dle své libovůle. Předmětná smlouva je navíc smlouvou formulářovou, na jejíchž ustanoveních neměla žalovaná možnost ničeho změnit. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně rovněž porušila podstatně zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 86 odst. 1 ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná uvedla, že si nevybavuje, že by žalobkyně zkoumala a ověřovala její skutečné výdaje, přičemž zdůraznila, že úvěr čerpala ve složité finanční a osobní situaci, ve které se nachází již delší dobu. Navrhla, aby soud posoudil právní vztah žalobkyně a žalované na základě principu bezdůvodného obohacení, tj. aby uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši , částka, (odpovídající zbývající doposud neuhrazené jistině dluhu) formou měsíčních splátek po , částka, , neboť není s ohledem na svoji finanční situaci schopna uhradit žalobkyni celou dlužnou částku najednou.3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a shodného tvrzení účastnic řízení bylo zjištěno, že účastnice tohoto řízení uzavřeli tuto smlouvu, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka , částka, , kterou se zavázala vrátit žalobkyni spolu s úroky ve výši 15 % měsíčně, a to prostřednictvím 12 měsíčních splátek. Celkem se tedy žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku , částka, . Roční procentní sazba nákladů předmětného spotřebitelského úvěru činí 436 %. Výpisem z bankovního účtu ze dne , datum, a shodným tvrzením účastnic řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši , částka, , a to převodem na bankovní účet žalované. Z přehledu plateb předmětného úvěru soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dílčími platbami částku v celkové výši , částka, . Z Přílohy č. , hodnota, – Posouzení úvěruschopnosti Spotřebitele bylo zjištěno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované s kladným výsledkem. Z upomínek žalobkyně, včetně předžalobní upomínky ze dne , datum, , bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzývala k úhradě dlužných částek.4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 580 odst. 1 obč. zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 věta první obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to pokud jde o částku , částka, , neboť shledal shora uvedenou smlouvu za neplatnou. Závěr o neplatnosti smlouvy soud dovozuje nikoli z nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované, ale z ujednání o výši úroků, které byly sjednány ve výši 15 % měsíčně, což činí 180 % ročně, přičemž se s úvěrem dále pojily další náklady, takže roční procentní sazba nákladů předmětného úvěru dosahovala 436 %. Ujednání o sjednané výši úroku i roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru má soud za zjevně rozporné s dobrými mravy. Soud zjistil, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu se v roce , Anonymizováno, pohybovala okolo 9 %. V předmětné smlouvě sjednaná RPSN je tedy mnohonásobně (více než 48 násobně) vyšší oproti obvyklé praxi peněžních ústavů poskytujících úvěry. Sjednaná výše úroků v podobě 180 % ročně je rovněž nepřiměřená, když v roce , Anonymizováno, se dle zjištění soudu průměrná výše úrokových sazeb poskytovaných peněžními ústavy pohybovala rovněž okolo 9 %. V této souvislosti soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, a to na rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. Ve věci sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud judikoval, že co se týče občanskoprávní judikatury, tato považuje za nepřiměřenou úrokovou míru ve výši 60 %, jež podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry. Výše uvedená úplata za poskytnutí úvěru a úroková sazba jsou zjevně v rozporu s dobrými mravy a posuzovaná úvěrová smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 obč. zák. K takové neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti a aplikace ustanovení § 577 obč. zák. je vyloučena. Na tomto závěru nic nemění zjištění, že výše úroku byla ve smlouvě sjednána transparentně a že žalobkyně vůči žalované splnila i informační povinnosti, které jí plynou ze zákona o spotřebitelském úvěru. Ujednání o úrocích a nákladech úvěru pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy navíc se jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňovala výši sjednaného úroku jakýmkoli způsobem měnit oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy nemravná je převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek jmenovaného soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Co se týká posouzení úvěruschopnosti žalované, zde soud přihlédl k výši poskytované jistiny, zjišťovaným skutečnostem ohledně finanční situace žalované včetně lustrace ve vícero rejstřících, užití ekonomického modelu, jakož i prohlášení žalované, že je schopna úvěr splácet, což korespondovalo s tím, že žalovaná, byť nepravidelně, poměrně dlouhou dobu svůj dluh dokázala splácet. Za těchto okolností dospěl soud k závěru, že