13 C 303/2025-17 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že dne , datum, žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o povoleném přečerpání č. , Anonymizováno, , jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně pro zakládání a vedení účtů u žalobkyně, Sazebník bankovních poplatků žalobkyně a Úrokový lístek žalobkyně. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s názvem „Povolené přečerpání“, na jehož základě byl žalovaném poskytnut úvěrový limit až do výše , částka, , který mohl žalovaný využívat k realizaci plateb ze svého konta vedeného u žalobkyně za podmínky, že nepřekročí sjednanou výši úvěrového limitu. Žalovaný však nedostál svému závazku vůči žalobkyni, když v rozporu se smluvními ujednáními překročil úvěrový limit a dostal se do nepovoleného debetního zůstatku, žalobkyně proto dne , datum, přistoupila k zesplatnění celého úvěru, o čemž žalovaného informovala dopisem zaslaným mu doporučeně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o povoleném přečerpání č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zjištěno, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky až do výše , částka, na účet zřízený u žalobkyně smlouvou o vedení účtu č. , Anonymizováno, , přičemž se žalovaný zavázal tento úvěrový limit nepřekročit a za sjednaných podmínek splatit povolené přečerpání a zaplatit úroky a jiné příslušenství. Nesplacená jistina úvěru byla úročena úrokovou sazbou ve výši 13,40 %, roční procentní sazba nákladů na úvěr činila 14,28 %. Nedílnou součástí uvedené smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně pro zakládání a vedení účtů fyzických osob, Sazebník bankovních poplatků žalobkyně a Úrokový lístek žalobkyně. Poskytnutí jistiny úvěru bylo doloženo transakční historií účtu žalovaného. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky, která je zároveň odstoupením žalobkyně od předmětné smlouvy, se podává, že k datu , datum, žalobkyně eviduje dlužnou pohledávku ve výši , částka, vůči žalovanému, přičemž se jedná o nepovolený debetní zůstatek, což zakládá žalobkyni důvod pro odstoupení od smlouvy. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne , datum, .5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na základě výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, o jejíž platnosti nemá soud pochyb, jelikož žalobkyně řádně a v souladu s judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ) hodnotila úvěruschopnost žalovaného a poskytla mu úvěr s adekvátní výší smluvního úroku a přijatelnou výši roční procentní sazby nákladů, když průměrná výše roční procentní sazby nákladů úvěru dosahovala v měsíci , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, výše 8,54 % (dle statistických údajů České národní banky). Bylo zjištěno, že na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému nepeněžitý spotřebitelský úvěr s názvem „povolené přečerpání“, na jehož základě mu poskytla úvěrový limit ve výši , částka, , který žalovaný čerpal z konta zřízeného u žalobkyně. Žalovaný se zavázal nepřekročit úvěrový limit a vyvarovat se nepovoleného debetního zůstatku na svém účtu. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však žalovaný řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupila. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru.7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku neuhradil, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně smluvních úroků, jejichž výše vyplývá ze shora uvedené smlouvy o úvěru, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).