13 C 328/2025-15 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka , částka, , kterou se žalovaný zavázal splatit ve třech měsíčních splátkách do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, . Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti a svůj dluh nehradil řádně a včas, když ke dni podání žaloby neuhradil žalobkyni ničeho, přestože jej žalobkyně ohledně úhrady dlužné částky upomínala. Dnem následujícím po splatnosti dluhu proto v souladu se smluvními ujednáními žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně se touto žalobou domáhá rovněž úhrady účelně vynaložených nákladů souvisejících s upomínáním žalovaného, které v souladu se smlouvou o zápůjčce činí , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav věci: Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným se podává, že žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému zápůjčku ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal splatit ve třech měsíčních splátkách po , částka, spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, . Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit žalobkyni , částka, do , datum, . Z výpisu z účtu vystaveného bankou , právnická osoba, . vyplývá, že částka , částka, byla žalovanému zaslána. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, , který byl dle podacího archu téhož dne odeslán.5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o zápůjčce za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši , částka, uhradit dále částku , částka, , označenou jako poplatek za poskytnutí zápůjčky, přičemž žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřela. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažila žalobkyně navodit. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Roční procentní sazba nákladů předmětné zápůjčky činí 1 689 % a jedná se tak podle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úroků úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2024 činila cca 9 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou RPSN akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny, neboť z hlediska právního posouzení se v předmětném případě jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku , částka, , přičemž nebylo zjištěno, že by na svůj dluh něčeho nezaplatil. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby bezdůvodného obohacení ve výši , částka, uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne , datum, , když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne , datum, a do 3 dnů od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do , datum, . Jelikož tak neučinil, dostal se od , datum, do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.7. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnějším účastníkem řízení, žádné náklady řízení mu však nevznikly.