5 C 171/2025-12 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku , částka, s úrokem z prodlení částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, dne , datum, s žalovaným uzavřela prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku , částka, , kterou se žalovaný spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, zavázal splatit do , datum, . Žalovaný neuhradil ničeho. Alternativně navrhla posoudit nárok z titulu bezdůvodného obohacení.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Co do skutkového zjištění soud odkazuje na žalobní tvrzení. Splatnost úvěru činila 4 měsíce, RPSN činí 117,1 %. Nárok z výše uvedené smlouvy přešel na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Soud posoudil věc podle ustanovení o bezdůvodném obohacení s ohledem na nemravné podmínky smlouvy, podle kterých měl žalovaný za částku , částka, zapůjčenou na 4 měsíce vrátit částku navýšenou o téměř , částka, , tomu odpovídá RPSN i při splnění smlouvy ve výši přes 117 %. Sjednaný poplatek je spolu s úrokem odměnou za uzavření smlouvy, tedy součástí faktického úroku. Taková faktická výše úrokové sazby dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu úvěr byl poskytnut, a úvěr tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Jestliže v daném období se úroková sazba nákladů u bankovních institucí pohybovala v rozmezí cca 10 % za jeden rok (dle statistických údajů České národní banky), tak pokud by soud připustil, že při nebankovní zápůjčce a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca 3 x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbou ve výši okolo 40 % za jeden rok. Žalobkyně však požadovala cca trojnásobek a z tohoto pohledu se výše faktického úroku poskytnutého úvěru jeví jako nepřiměřená (nemravná). Žalobkyně ostatně alternativně navrhla posoudit věc podle zásad bezdůvodného obohacení.Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.V daném případě dospěl soud k závěru, že ujednání o všech poplatcích s ohledem na formulaci a podobu celé smlouvy nelze oddělit od ostatního obsahu, a je třeba proto mít za to, že neplatnou je celá smlouva.Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel částku , částka, a dle tvrzení žalobkyně nevrátil ničeho. Proto soud vyhověl žalobě pouze v části nevrácené jistiny se zákonným úrokem z prodlení od následujícího dne po splatnosti stanovené v předžalobní upomínce. Ve zbylé části žalobu zamítl.O nákladech řízení soud rozhodl v § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný, který měl převážný úspěch ve věci, náhradu nákladů nepožadoval.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 58,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,03 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,97 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b (jedná se o tzv. formulářovou žalobu, žalobkyně podává u zdejšího soudu celou řadu skutkově shodných žalob, např. ve věci , spisová značka, nebo , spisová značka, nebo , spisová značka, ) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .