6 C 113/2024-66 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, s možností opakovaného čerpání, kterou se žalobkyně zavázala vést pro žalovanou úvěrový účet s úvěrovým rámcem ve výši , částka, s tím, že žalovaná se zavázala splatit dluh ve stejných pravidelných měsíčních splátkách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání, a to vždy nejpozději k 3. kalendářnímu dni v měsíci ve výši dle aktuálního rozpisu plateb, který měla žalovaná k dispozici na svém online účtu , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , a to včetně sjednaných úroků. Žalovaná dále čerpala částky , částka, a , částka, . Z důvodu prodlení s úhradou jednotlivých splátek došlo dne , datum, k zesplatnění celého úvěru, a to i včetně sjednaného úroku ve výši 60 % ročně z dlužné jistiny. Žalovaná hradila na svůj závazek částečně, a sice ve výši , částka, . Žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, . Žalovaná však žalobkyni dlužnou částku neuhradila. Žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že nelze vycházet z jedné úrokové sazby u různých typů smluv. V daném případě byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, kdy žalovaná na tuto smlouvu přistoupila i právě proto, že je pro ni výhodná v tom smyslu, že si může navyšovat jistinu a nemusí uzavírat další úvěrové smlouvy a nevystavuje se tak riziku, že se dostane do dluhové pasti. Pro věřitele je tento typ smluv naopak velice rizikový, neboť poskytuje vyšší částky často rizikovějším klientům.2. Žalovaná podala proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, který odůvodnila tím, že smlouvu o úvěru skutečně s žalobkyní uzavřela a byly jí poskytnuty prostředky v celkové výši , částka, , avšak má za to, že úrok, který byl ve smlouvě sjednán, byl v rozporu s dobrými mravy, když tento úrok podstatně převyšoval obvyklou úrokovou míru v době jeho sjednání vzhledem k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Žalovaná uvedla, že před podáním žaloby usilovala o nalezení řešení její tíživé finanční situace, kdy nebyla schopná plnit své závazky, se žalobkyní, kdy však žalobkyně na tyto její snahy o smírné mimosoudní řešení neodpověděla žádným návrhem. Žalovaná doplnila, že uzavřenou smlouvu považuje za neplatnou a že je připravena vrátit poskytnuté peněžní prostředky, avšak bez smluvního úroku, který je v rozporu s dobrými mravy a odkázala na judikaturu. Dále tvrdila, že ujednání o úrocích nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy, když bezplatně by žalobkyně zápůjčku neposkytla. Jednalo se navíc o adhezní smlouvu, která nepřipouští negociaci ze strany klienta.3. V průběhu řízení uhradila žalovaná částku , částka, , proto žalobkyně vzala co do této částky žalobu zpět a řízení bylo co do této částky zastaveno.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, a závazek žalované tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 60 % ročně splatit. Roční procentní sazba nákladů úvěru byla smlouvou určena na 81,02 % ročně.5. Z historie půjčky soud zjistil, kdy byl úvěr žalovanou čerpán a jakým způsobem jeho čerpání probíhalo, resp. kdy byla čerpána částka v jaké výši a zároveň kdy a v jaké výši uhradila žalovaná částečně svůj závazek.6. Z předžalobní upomínky adresované žalované a nevyzvednuté dodejky soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalované výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato žalované nebyla doručena.7. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, přičemž tento nárok soud přiznal z jiného právního důvodu, než argumentovala žalobkyně, neboť dospěl k závěru, že úvěrová smlouva, o které žalobkyně svůj nárok opírá, je neplatná. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši , částka, uhradit dále úrok ve výši 60 % z aktuálně dlužné jistiny úvěru. Soud připouští sjednání přiměřeného úroku, k tomu však v daném případě nedošlo. Tento úrok ve výši 60 % ročně z dlužné částky jednak neodpovídá zákonným ustanovením o spotřebitelském úvěru, když představuje nepřiměřené zajištění spotřebitelského úvěru, a jednak se dle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jedná o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro úplnost soud dodává, že roční procentní sazba nákladů úvěru byla smlouvou určena na 81,02 % ročně. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. V projednávané věci činila běžná úroková míra 9 až 15,5 % a dohodnutá výše úroků 6% ročně podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry a lze tak odůvodnit právní závěr, že šlo o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Soudu je úřední činnosti známá přibližná průměrná výše úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, přičemž je nutno konstatovat, že poskytnutá úroková sazba několika násobně převyšuje obvyklý úrok. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla. Soud dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021 sp. zn. 20 Cdo 2617/2020, kde Nejvyšší soud uzavírá, že nominální úroková sazba úvěru 68,66 % ročně (která podstatně převyšuje obvyklou úrokovou míru v době sjednání úvěru) a předpokládaná roční procentní sazba nákladů (RPSN) 94,96 % je jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a vede k nepřiměřenému postižení povinného. Na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005 soud poukazuje co do odůvodnění obvyklé úrokové míry, kdy Nejvyšší soud zde formuluje názor, v němž připouští, dvojnásobek či trojnásobek obvyklé úrokové míry peněžních ústavů za okolností, kdy se zájemce o úvěr nachází v tíživé finanční situaci a v důsledku této situace žádá poskytovatele o úvěr. Nejvyšší soud však dodává, že není možné tolerovat případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Tvrzení žalobkyně, že jsou v tomto případě dána i vyšší rizika pro poskytovatele úvěru tím, že zájemci jsou často právě rizikovější klienti, kdy tato rizika mají být poskytovateli kompenzována právě vyšší úrokovou sazbou, než která je přípustná u klasických spotřebitelských úvěrů, vnímá soud jako liché. Úroková sazba sice má sloužit jako jistá kompenzace žalobkyni za to, že poskytuje relativně rizikovější úvěr, avšak stále platí povinnost žalobkyně zjistit si dostatečně schopnosti zájemce úvěr splatit. Zjistí-li žalobkyně, že se zřejmě může jednat o rizikovějšího zájemce, je čistě na jejím uvážení, zda takovému zájemci úvěr poskytne, tím spíš, zda se rozhodne mu poskytnout úvěr s možností opětovného čerpání úvěru, aniž by musel uzavírat další úvěrovou smlouvou a aniž by jeho schopnost splácet řádně a včas úvěr musela být znovu prověřována. Navíc je nutno konstatovat, že žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla.11. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je v rozporu s dobrými mravy převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Vzhledem k tomu, že žalobkyně plnila na základě neplatné smlouvy, soud uzavřel, že žalovaná se na úkor žalobkyně obohatila o částku , částka, , na kterou částečně hradila částku , částka, a v průběhu řízení částku , částka, , zbývá tedy k úhradě částka , částka, . Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu