6 C 119/2025-14 — Okresní soud v Rokycanech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovanou dne , datum, uzavřely smlouvu o kontokorentním úvěru. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr ve výši , částka, s možností opakovaného čerpání s úrokovou sazbou ve výši 18,90 % ročně a žalovaná se zavázala splatit tento úvěr nejpozději do 1 roku od každého prvního čerpání po úplném splacení úvěru, a nepřekročit výši poskytnutého úvěrového limitu a uhradit rovněž příslušný úrok. Žalovaná se dostala do prodlení s aktuálně dlužnou částkou úvěru a žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a prohlásila celou dlužnou částku ve výši , částka, za splatnou, a to ke dni , datum, . A od tohoto data nebylo ze strany žalované na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně vyčíslila dlužnou částku na , částka, na jistině, , částka, na smluvním úroku, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, na zákonném úroku z prodlení, celkem tedy na , částka, . Žalobkyně marně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, .Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, s možností opakovaného čerpání a závazek žalované tyto finanční prostředky vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 18,90 % ročně, nepřekročit výši poskytnutého úvěrového limitu. Z výpisu z účtu a mimořádného výpisu zaúčtovaných transakcí žalované bylo zjištěno, ke kterým finančním operacím a v jaké výši docházelo. Z výzvy a podacího archu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky a upozornila na možnost zesplatnění. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované kontokorentní úvěr s limitem ve výši , částka, , který žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splatit, a to i s příslušným úrokem nejpozději ve lhůtě 1 roku od každého prvního čerpání po úplném splacení úvěru a zavázala se nepřekročit úvěrový limit ve výši , částka, . Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však žalovaná řádně neplnila. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení smluvních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalované.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.