6 C 86/2025-61 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr , částka, . Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaného úroku ve výši 85,51 % ročně splatit 48 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši , částka, , celkem tak měl žalobkyni uhradit částku , částka, . Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, když uhradil pouze částku ve výši , částka, . Žalobkyně proto výzvou ze dne , datum, , , datum, vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, bezvýsledně, a proto dopisem ze dne , datum, prohlásila celý dluh žalovaného za splatný a požadovala po něm úhradu celého závazku včetně sjednaného úroku, smluvní pokuty a smluvní pokuty jdoucí a nákladů za upomínání. Žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: ze základních informací o klientovi, z výpisu záznamu z registru Solus, z výpisu z nebankovního registru, z hodnocení klienta, z výpisu z účtu klienta, prohlášení klienta, předsmluvního formuláře a karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, když si obstarávala zjištění o jejích běžných příjmech a výdajích a její celkové bonitě. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a závazek žalovaného tento úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 85,51 % ročně vrátit formou 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši , částka, a celkem tak uhradit žalobkyni částku , částka, . Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne , datum, bylo na účet žalovaného vyplaceno , částka, . Z výzev ze dnů , datum, , , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, z oznámení o zesplatnění ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění dosud neuhrazené částky a z předžalobní výzvy ze dne , datum, a z podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.4. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části podle výroku I. tohoto rozsudku. V části uvedené pod výrokem II. shledal soud žalobu jako nedůvodnou, neboť má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši , částka, uhradit dále částku , částka, sjednanou jako úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,51 % ročně po dobu 48 měsíců řádného splácení úvěru. Soud připouští sjednání přiměřeného úroku či pevného poplatku za poskytnutí úvěru, k tomu však v daném případě nedošlo. Sjednaný úrok jednak neodpovídá zákonným ustanovením o spotřebitelském úvěru, když představuje nepřiměřené zajištění spotřebitelského úvěru, a jednak, je dle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) neplatný pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soudu je známa průměrná výše úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období a tato sazba se pohybovala mezi 9–10 % ročně (viz systém ARAD, ČNB). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je v rozporu s dobrými mravy převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ).5. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně obohatil o částku ve výši , částka, , na niž doposud uhradil , částka, . Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku a přiznal žalobkyni to, co jí dle výše uvedeného zákonného ustanovení náleží, tedy částku, o kterou se žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu uložil povinnost vrátit s jistinou dluhu i zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k oznámení o zesplatnění úvěru, kdy se žalovaný dozvěděl o povinnosti uhradit celou dlužnou částku.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků, neboť žalobkyně ve věci úspěšná nebyla, resp. byla jen částečně, a žalovanému žádné náklady za řízení nevznikly.