8 C 81/2025-19 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, ) a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně jako věřitel zavázal žalovanému poskytnout částku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal tuto částku splatit včetně sjednaného poplatku ve výši , částka, . Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku , částka, , a to v 15 měsíčních splátkách s poslední splátkou dne , datum, . Žalovaný však svoji povinnost na rozdíl od věřeitele nesplnila na svůj dluh ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným včetně veškerého příslušenství smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni. Žalovaný ani přes opakované výzvy neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstala pasivní.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovanou soud vyzval, aby se k tomuto vyjádřila, zda souhlasí, zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen ,,Smlouva") bylo prokázáno, že dne , datum, uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v částce , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit formou 15 měsíčních splátek za současné úhrady poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , který byl tvořen částkou , částka, za zpracování spotřebitelského úvěru a částka , částka, představovala úrok, když úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně. Roční procentní sazba nákladů pak činila dle Smlouvy 136,93 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které je žalovaný v prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo doloženo, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo doloženo, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a dále byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do , datum, , přičemž tato výzva byla týž den řádně odeslána dle poštovního podacího lístku.5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou Smlouvu za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti této Smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši , částka, uhradit dále částku , částka, , která byla označena jako poplatek za spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným Smlouvu uzavřela. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. V posuzovaném případě činí úroková sazba 86 % ročně a RPSN 136,94 %. Soud ze statistických údajů České národní banky zjistil, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu nepřesáhla v roce 2023 10,15 % a úroková sazba 9,2 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN a úroková sazba oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. V této souvislosti soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, a to na rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , které za přiměřený úrok udává takový úrok, který nepřevyšuje trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného peněžními ústavy. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou úplatu akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdkyně žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).8. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutým úvěrem neuhradil ničeho, bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. Z tohoto důvodu soud uložil žalovanému, aby bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru v částce , částka, uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena obecná třídenní dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu.9. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).10. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Protože však nebylo zjištěno, že by žalovanému jakékoli náklady řízení vznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal.