11 C 208/2025-35 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky a žalovaný se je zavázal spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím vrátit, což však nesplnil.2. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně a včas doručeno. K žalobě se nevyjádřil.3. Soud provedl důkaz žalobkyní předloženou smlouvou o úvěru ze dne , datum, , z níž zjistil, že originál tohoto dokumentu je v elektronické podobě, který je elektronicky podepsán pouze prostým, nikoli uznávaným elektronickým podpisem žalovaného. Jedná se pouze vypsané jméno žalovaného prostřednictvím textového editoru neobsahující žádný certifikát, tedy tím spíše neobsahující certifikát, na kterém je podpis založen a bylo by ho možné podle identifikátoru elektronické podatelny považovat za důvěryhodný, nejedná se o kvalifikovaný certifikát vystavený akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb v ČR. Z tohoto dokumentu soud tedy nemohl dovodit, že žalovaný smlouvu prokazatelně podepsal, tedy že byla uzavřena smlouva o úvěru a co bylo případně jejím obsahem. Proto žalobkyni s poučením podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyzval, aby doložila uzavření předmětné smlouvy včetně jejího obsahu, jiné důkazy o uzavření půjčky navrženy nebyly, vyjma důkazů předložených v žalobě. Na tuto výzvu žalobkyně doplnila, že smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky ve smyslu podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), kdy obsah právního jednání byl odpovídajícím způsobem zachycen uložením dokumentu ve formátu PDF a určení jednající osoby bylo provedeno obchodníkem fyzicky na prodejně z předloženého občanského a řidičského průkazu.4. Ohledně listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalobkyní bylo zjištěno: Z oznámení o odchozí platbě bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši , částka, . Ze mzdových listů žalovaného za období , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, bylo zjištěno, že průměrná čistá měsíční mzda žalovaného byla , částka, . Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že tato listina není nijak datována, není možné určit, kdy byla vyhotovena. Z listiny je patrné, že žalobkyně si opatřila výpis ohledně žalovaného z registru , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , nikoliv však z , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Žalobkyně uvedla jako čistý hlavní příjem žalovaného částku , částka, a mezi výdaji zohlednila toliko částku , částka, jako splátku dalších úvěru žalovaného. Z listiny vyplývá, že žalobkyně nezapočítala ničeho na pravidelné měsíční výdaje žalovaného na bydlení a jiné závazky.5. Ze shora uvedených tvrzení doložených kopií dokladu totožnosti či zasláním kopií výplatní pásky však nelze dovodit, že žalovaný uzavřel smlouvu v žalobkyní předloženém znění, když tento elektronický dokument nebyl nijak zajištěn proti případným následným změnám a nebyl prokazatelně opatřen podpisem žalovaného. Žalobkyni se nepodařilo v řízení prokázat, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému – úvěrové smlouvě – jsou spolehlivé – neboť se nepodařilo prokázat, že byly prováděny systematicky a posloupně a byly chráněny proti změnám. K argumentu žalobkyně, že i celá soudní soustava používá formátu PDF k uchování dokumentů soud uvádí, že je tomu skutečně tak, avšak s tím, že dokumenty soudu jsou opatřeny kvalifikovaným elektronickým podpisem. V řízení nebylo prokázáno, že se žalovaný seznámil s obsahem úvěrové smlouvy a s tímto obsahem souhlasil, jak bylo uvedeno výše. Žalobkyní tvrzeným a doloženým způsobem ověřování totožnosti totiž nelze vyloučit, že smlouvu uzavřel někdo jiný, na základě legálně či nelegálně získaných přístupových dat. Nelze ani zjistit, jaké konkrétní dokumenty žalovaný případně schvaloval, resp. jak je zabezpečen obsah dokumentu, a nelze ani vyloučit změnu obsahu dokumentu po jejím případném odsouhlasení žalovaným.6. K výše uvedenému pak soud dodává, že smlouvu považuje za neplatnou i nahlížel-li by na věc s otázkou, zda byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Výše uvedenými listinami, které byly soudu předloženy jako důkaz o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je zcela prokázáno, že úvěruschopnost nebyla zkoumána dostatečně, když žalobkyně se plně spolehla na tvrzení žalovaného ohledně jeho dalších výdajů. Bylo zřejmě zjištěno, že žalovaný již hradí na jeho další úvěry částku , částka, měsíčně a nemá další výdaje, a proto je schopen úvěr splácet, když rozdíl jeho příjmů a výdajů činí , částka, . Tato úvaha je zcela mylná, když se žalobkyně vůbec nezabývala existencí a výší nákladů na obživu a bydlení. Kdyby neuzavřela žalobkyně už v tomto okamžiku věc tak, že žalovaný není schopen úvěr splácet, pak tak měla učinit poté, co si obstará další tvrzení a další důkazní materiály pro úsudek o tom, že je schopen úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Soud uzavřel, že žalobkyně sice neprokázala, že s žalovaným platně uzavřela smlouvu o úvěru, avšak prokázala, že žalovanému zaslala částku , částka, , přičemž tato částka, jak bylo zdůvodněno shora, byla zaslána žalovanému bez prokázaného právního důvodu. Tím se žalovaný obohatil a byl povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný na svůj závazek již částečně uhradil, a to ve výši , částka, . Proto soud žalobě vyhověl co do částky , částka, . Protože žalovaný částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, žalobkyni nevrátil ani po výzvě, prostřednictvím které žalobkyně po žalovaném požadovala dlužnou částku uhradit, byl žalovaný od následujícího dne po uplynutí lhůty uvedené v této výzvě v prodlení. Soud proto vyhověl žalobě pouze v části na zaplacení zaslané peněžité částky spolu s úrokem z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty k jejímu zaplacení stanovené k zaslané upomínce, a to dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále