11 C 21/2026-62 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného úvěrový účet s úvěrovým rámcem ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými splátkami spolu se smluvním úrokem ve výši 0,933 % denně z nesplacené části jistiny a s poplatky za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, poplatky za službu „, Anonymizováno, “ ve výši , částka, a poplatkem za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši , částka, a „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši , částka, . Kromě toho byl žalovaný v případě prodlení povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení. Z důvodu prodlení s úhradou jednotlivých splátek došlo dne , datum, k zesplatnění celého úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, a závazek žalovaného tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 0,9333 % denně splácet pravidelnými denními splátkami. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Žalovaný se však dostal se splácením aktuálně čerpaného úvěru do prodlení. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a žádala zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému soud zjistil, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek byl ke dni , datum, úvěr zesplatněn. Právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.5. Podle ustanovení § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1811 odstavce 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Dle ustanovení § 580 odstavce 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ustanovení § 2991 odstavce 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Soud se ztotožňuje s argumentací v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , kde rozhodoval o odvolání proti rozsudku zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, , a shledal obdobnou smlouvu absolutně neplatnou. Krajský soud v předmětném rozsudku, na rozdíl od soudu prvního stupně, podle kterého účastníci uzavřeli platnou smlouvu o úvěru a neplatné je pouze jejich ujednání o úrocích, dospěl k závěru, že úvěrová smlouva se zjevně příčí dobrým mravům a jako taková je jako celek podle § 588 věta první o. z. neplatná. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti a aplikace ustanovení § 577 o. z., je vyloučena. Na tomto závěru nic nemění zjištění, že výše úroku byla ve smlouvě sjednána transparentně a že žalobkyně vůči žalovanému splnila i informační povinnosti, které jí plynou ze zákona o spotřebitelském úvěru. Výše uvedená smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to s ohledem na sjednané úroky z úvěru a výši roční procentní sazby nákladů předmětného úvěru. Ujednání o výši smluvních úroků 0,933 % a roční procentní sazbě nákladů úvěru ve výši 1 154,37 % má soud za odporující dobrým mravům. Ačkoli si je soud vědom, že každé sjednání zápůjčky či úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, neospravedlňuje tato skutečnost dle názoru soudu stranami sjednané navýšení (a tomu odpovídající sazbu ročních procentních nákladů) uvedeného úvěru, které je zcela nemravné a pro dlužníka likvidační. Uvedená výše této sazby dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu úvěr byl poskytnut, a úvěr tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. Výši úroků je nutno posuzovat v době vzniku smluvního vztahu. Ve věci sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud judikoval, že co se týče občanskoprávní judikatury, tato považuje za nepřiměřenou úrokovou míru ve výši 60 %, jež podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry. Obdobně judikoval Nejvyšší soud ve věci sp. zn. , spisová značka, , kde uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Ve věci sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud shledal nemravnou úrokovou sazbu ve výši 66 % ročně. Žalobkyní požadovaná úroková sazba a sazba nákladů poskytnutého úvěru se z tohoto pohledu jeví jako nepřiměřená (nemravná). Na tomto závěru nic nemění zjištění, že výše úroku a roční procentní sazby nákladů byla ve smlouvě sjednána transparentně a že žalobkyně vůči žalovanému splnila i informační povinnosti, které jí plynou ze zákona o spotřebitelském úvěru.7. V daném případě dospěl soud k závěru, že je předmětná úvěrová smlouva absolutně neplatná z důvodu nemravných úroků, žalovaný se tedy vyplacením jistiny pouze bezdůvodně obohatil o , částka, , protože žalovaný částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, žalobkyni nevrátil ani po výzvě ze dne , datum, ani po předžalobní výzvě ze dne , datum, , prostřednictvím které žalobkyně po žalovaném požadovala dlužnou částku uhradit, žalovaný byl v prodlení ode dne , datum, , a to po uplynutí třídenní lhůty od podání zásilky, jenž obsahovala dopis adresovaný žalovanému. S ohledem na shora uvedené soud vyhověl žalobě pouze v části na zaplacení poskytnuté peněžní částky spolu s úrokem z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k jejímu zaplacení, a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.8. Ve zbylé části nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal, neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch toliko částečný, a to přibližně poloviční.